Na zahrádce v kolonii na Brodě jsme zastihli při oslavě svých padesátin Věru Koryčanskou, která sem z města utíká už sedmadvacet let.

Jak to tady před těmi sedmadvaceti lety vypadalo, když jste začínali?
Nebylo tady nic, jen louka. Takhle jsme začínali, měli jsme tři malé děti. Postavili jsme tu dřevěný hezký srub. Celé ty roky jsme tu vegetovali, vychovali jsme tu svoje děti a teď tu hlídáme vnoučata. A dávají nám zabrat (smích).

Jak na sídlišti přežíváte zimu?
Už jsem pokaždé nedočkavá, strašně se těším. Chodíme sem celou zimu, v prosinci už seju papriky, musejí dlouho klíčit. Když sleze sníh, chodíme sem a okukujeme, co už vylezlo.

Co pro vás znamenají první jarní práce?
Shrabeme listí, odhrneme kytičky, trávu shrabeme a pak pálíme, co se nehodí. A okukujeme, co už roste.

Co ohýnky a grilování?
To milujeme. Celé léto jsme tu všichni. Už i vnoučata se těší na grilování, každý večer děláme oheň nebo zatopíme v krbu.

Jak zní vaše první jarní rada?
Hlavně se nesvlékat, když vyleze sluníčko. Pak to vypadá, jako u nás. Při hrabání jsme se všichni svlékli do trika a byli jsme nemocní.

Co všechno si na zahrádce pěstujete?
Teď už toho moc nepěstujeme, dneska už koupíte všechno. Okurky, papriky, rajčata, to ještě držíme. Loni jsem pěstovala mrkev pro děti, ale někdo mi ji vytahal těsně před sklizní. Taky jsem zasadila česnek.

Zmínila jste se o zlodějích. Jak často vám tady řádí?
Měli jsme je tu asi třikrát, ale loni v zimě tady vykradli asi pětačtyřicet zahrádek za zimu. Taky se stalo, že nám vykopali strom. Ale milujeme to tu, je tu hezky, v létě i v zimě.