Zachytit prchavé okamžiky krásy

Jindřich Vařeka odcestoval coby mladý inženýr chemie nejprve do Afriky. Zde strávil zhruba pět let. „Při pozorování východu slunce nad pouští jsem často zatoužil zachytit respektive zadržet prchavé okamžiky krásy, které umí vytvořit pouze příroda. Tam poprvé, tehdy ještě na velmi amatérské bázi, jsem začal pořizovat své první fotografie. Na pobřeží severní Afriky jsem vlastně přišel na to, že daleko raději fotografuji přírodu a nehybné scenérie než neznámé lidi. Street photography mi tak zůstala z větší části zapovězena,“ vzpomíná na své fotografické začátky Jindřich Vařeka.

Po návratu z Libye v roce 1990 se započala jeho kariéra podnikatele, kdy s několika společníky založil firmu.
Ať již služebně nebo soukromě procestoval Jindřich Vařeka řadu afrických, asijských i evropských zemí a všude se, jak říká, snažil ulovit alespoň jeden pěkný snímek.

Hromada pokusů, jeden správný

„Za úspěch čtrnáctidenního fotografování považuji dvě až tři takové fotografie, o kterých sám mohu prohlásit, že si za nimi stojím. Mnohý fotograf by se mnou jistě souhlasil v tom, že bohužel není velkou výjimkou situace, kdy fotograf vybaven vším potřebným může po mnoho dní usilovat o jednu hezkou fotografii bezúspěšně a jindy nastane situace a světlo, a pak všechno přijde samo. Část fotografického umění však lze nalézt i ve schopnosti vyzdvihnout z hromady pokusů právě ten jediný a správný,“ prozradil fotograf.

Jindřich Vařeka se ale ve svém volném čase nevěnuje jen fotografování. Už od útlého mládí ho zajímala také literatura. Už jako gymnazista dopisoval do novin. Drobné články, glosy a zamyšlení publikuje v novinách dodnes. Doposud vydal tři knihy – psychologický román Houpačka, sbírku veršů, balad a zamyšlení Jsem otrok jen a novelu Legenda o Evě, Adamovi a lokomotivě. Křest posledních dvou byl součástí vernisáže.