Co říkáte tomu, že vás čtenáři Příbramského deníku zvolili v anketě Osobností Příbramska od roku 1945?


Největším překvapením pro mě bylo, když jsem se dozvěděl o zařazení do ankety Příbramského deníku. V podstatě jsem anketu začal sledovat od poloviny června. Přátelé mi volali, že jsem uveden mezi třiatřiceti osobnostmi příbramského regionu.

Jaký je to pocit, když vedle vás „stala“ zvučná jména a přesto jste zvítězil vy?

Když jsem si ta jména přečetl, tak jsem ani nepředpokládal, že se dostanu do první poloviny pořadí. Sledoval jsem přibývající hlasy na internetovém hlasování, které můj předcházející předpoklad vyvrátilo. Jelikož jsem nevěděl, jak dopadne hlasování v kuponech, tak zdaleka výsledek na internetovém hlasování nedával naději na dobré umístění. Jelikož se počet kuponů nikde neuváděl, bylo to napětí až do konce hlasování. Tudíž zveřejnění 30. června překvapilo všechny, kteří sledovali tuto anketu. Jak nominovaní kandidáti, tak i čtenáři Příbramského deníku.

Byl jste do ankety nominován jako taneční mistr.

Jelikož působím v Příbramském regionu více než čtyřicet let, učil jsem zhruba čtyřicet tisíc účastníků tanečních kurzů. Pravděpodobně mnozí z nich mi poslali hlas do ankety.

Když se vrátíme k vašim začátkům, jak jste se k tancování dostal?

V mém mládí mi maminka řekla, že půjdu do tanečních. Vysmál jsem se jí. Co to je za zábavu, když se na sebe lidé mačkají a potí při tanci, to přece není žádná zábava. Po prvém roce absolvování tanečního kurzu se mi to tak zalíbilo, že jsem si to ještě dvakrát zopakoval. Po nástupu vojenské služby na Slovensko jsem ve volných chvílích tančil i tam ve vojenském estrádním souboru. Když jsem se vrátil z vojny, v Jincích jsem převzal vedení tanečního kroužku Temperament, který jsem vedl od roku 1961 až do roku 1980.

Dá se říci, že kroužek Temperament nastartoval vaší taneční kariéru a byl stále v Jincích?

Od roku 1963 jsem přešel s tímto kroužkem do Závodního klubu uranových dolů Příbram. Po vítězství kroužku v předtančení o rok později mne porota doporučila ke studiu na krajské konzervatoři v Praze. Tu jsem ukončil v roce 1967.

Dosáhl jste s tanečním kroužkem Temperament nějakých větších úspěchů?

Myslím si, že bývalí členové tohoto kroužku si rádi vzpomenou na účast v celostátní přehlídce předtančení v Ústí nad Labem, kde jsme zvítězili s předtančením Kejval. Za další velký úspěch považuji vyslání tanečního kroužku s hudebním souborem Permon do Moskvy, kde jsme s programem vystupovali deset dnů v podmoskevské oblasti.

Co je dnes s kroužkem Temperament?

Po zrušení Závodního klubu uranových dolů, přešel tento kroužek pod Sokol Příbram a ten vede jeden z bývalých členů Ajda Slánský. Další bývalý žák naší taneční školy Milan Pilous s manželkou dnes vede taneční kroužek Dohnal Dancing Sokol Příbram a dosáhli mezinárodní třídy ve standardních tancích.

Předpokládám, že škola Dohnal Dancing se jmenuje po vás. Můžete stručně popsat vaši současnou činnost?

Po revoluci závodní klub skončil svoji činnost, pod kterým jsem pořádal taneční kurzy. Nebylo jiného zbytí než začít podnikat, a proto jsem založil výše uvedenou taneční školu. Začátky nebyly růžové jako všechno soukromé podnikání, nebyly peníze, mnohé banky krachly, museli jsme se probojovávat tvrdou realitou trhu. Z bývalého Ruského internátu v Příbrami, kde jsme začali pořádat taneční kurzy, jsme se postupně přestěhovali do sokolovny a následně i do kulturáku. S rostoucím počtem žáků jsme se stěhovali do větších sálů.

Jak vidíte současnou mládež? Mají zájem o tanec a společenskou výchovu?

O společenskou výchovu moc velký zájem není, protože jsou to pravidla, která se uznávají ve většině kulturně vzdělané Evropy a jako všichni mladí nenávidí pravidla. Se získanými zkušenostmi v této výchově se všichni absolventi budou setkávat po celý další život – podání ruky, pozdrav, zapnuté sako a jiné. Tanec milují ženy více než muži, a proto pokud chce chlapec získat náklonnost dívky, mnohé přesvědčí právě tancem. Tancem navazujeme další kontakty a poznáváme nové přátele. Současná mladá populace o tanec zájem má, ale stejný zájem, možná větší, o vzdělávání v tanci, mají dospělí lidé. Momentálně máme zapsáno do základního kurzu v Příbrami sedmdesát párů.

Dovedete si představit, že byste jednou měl s tancem skončit? Máte nějakého nástupce?

Dovedu si to představit, protože předpokládám, že mojí firmu převezme dcera Lenka Peške, která se mnou v současné době vyučuje tanec a společenskou výchovu. Má dostatečné zkušenosti, umí se vcítit do nálady žáků. Všechno záleží na fyzické kondici. Pokud moje fyzická kondice nebude na dostatečné úrovni, budu muset předat vedení taneční školy mé dceři.