Dvouapůlhodinový koncert vypukne v 19 hodin. Příbramský deník vám přináší rozhovor s frontmanem této známé skupiny Oldřichem Říhou.

Vaše poslední album s názvem Radosti života je inspirováno Gellnerem. Do jaké míry? A v čem zásadním?

Do té nejvyšší míry, kterou si dovedete představit. Větší míra inspirace prostě už neexistuje. A zcela zásadně v té – jak já říkám – „pozitivní“ dekadenci. Prostě programově jste vždy a vždycky proti všemu a všem, ale „pod povrchem“ věříte v sílu života a nakonec i lidem. Je to velmi těžké, ale funguje to. Moje osobní inspirace je, že jsem také skeptik, který je posléze vždy překvapen, že všechno dobře dopadne. Alespoň někdy.

Aktuální turné jste pojmenovali podle této Vaší poslední desky Radosti života, což je název jedné ze sbírek Františka Gellnera? Je to prý váš oblíbený autor, proč?

Hluboko v pravěku Katapultu, někdy v roce 1970 jsem hledal k inspiraci k příběhům, které bych mohl zhudebňovat a posléze vyprávět lidem na jevišti. A když se už zdálo, že se to nepodaří, objevil jsem právě Františka Gellnera. Byl to blesk z čistého nebe. Pro mne to byla okamžitě ta pravá rocková poezie. Od té chvíle jsem vždy doporučoval všem, kdo psali pro Katapult a vlastně i sobě: „Když nevíš kudy kam, čti Gellnera a piš příběhy ze života lidí“. On je také Gellner od té chvíle vlastně takovým mým tiskovým mluvčím.

Katapultu je blízká „revolta“. Opakujete, že jste zažil coby muzikant dvě odlišná společenská zřízení. V čem a proti čemu byste se nejraději bouřil nyní? Co vás štve obecně a co konkrétně; co vás bezprostředně zasahuje v roce 2011?

Na vaše v podstatě tři otázky mám jednu odpověď. Kdysi mě štval diktát politiky a totální informační embargo. Nyní mě pro změnu štve diktát peněz a totální manipulační nátlak.

V čem se podle vás v současnosti projevuje manipulace s lidmi? Jak se tato fatální „loutkohra“ liší od té, kdy Katapult začínal – když se psal rok 1975?

Nechci a nebudu nikoho mentorovat. Myslím, že to lidé stejně tuší. Porovnejte si retro-záznamy, které občas vysílá Česká televize z let do roku 1989, se současnou televizní produkcí. Opakuji – dříve to byla politická manipulace a dnes je to – jak říkáte – „loutkohra“. A ta je o penězích. Prostě dostat z lidí pokud možno co nejvíc jejich peněz. Hlasujte, soutěžte, esemeskujte, talentmánujte, objednávejte…

Láska k rock´n´rollu je pro vás celoživotní. Koho máte v tomto smyslu za vzor? Umožňuje vám tento hudební styl maximálně se sebevyjádřit? Nezkusíte kromě blues teď – s novou partou – rozjet ještě větší žánrovou pestrost?

Za vzor mám doslova stovky kapel na celém širém světě. Je mi líto, že je nemohu všechny jmenovat – a že bych to uměl! Tak snad za všechny: Rolling Stones. Kdyby mě rokenrol neumožňoval se maximálně sebevyjádřit, tak bych ho přece nedělal.
Třeba bych psal knížky nebo bych sportoval. Nevím. Jenomže já nedělám rokenrol. Já jsem rokenrol. Žiji jako rokenrol. Rokenrol je prostě můj život. Co se týče rozjetí žánrové pestrosti – ani omylem! Jediná žánrová pestrost je pro mne totální návrat ke kořenům. Ještě větší blues! Ještě větší atmosféra! Ještě větší emoce! Ještě větší srdce!

Katapult je známý svým „totálním nasazením“. Přístupem dát do koncertů maximální energii se právem pyšníte po celé České republice…

Pro nás je každý jednotlivý koncert doslova vedle zábavy i náboženstvím. Každý jednotlivý koncert je úžasný a my si ho do sytosti užíváme. Pro nás je každý koncert výjimečným zážitkem. A proto právě to totální nasazení. Užít si všude a při každém koncertu každou vteřinu života s rock´n´rollem. Fanoušci určitě vědí, o čem mluvím.