Tomu, že nám mohou být blíž, než bychom tušili, napovídá analýza nálezu od Nového Knína. Zhruba na půl cesty mezi Dobříší a nádrží Slapy objevili místní obyvatelé pozůstatky uhynulého „kocoura“, u něhož bylo na první pohled zřejmé, že nejde o obyčejného domácího macka. To se díky kontaktu s ekology z Hnutí Duha, k němuž postačil e-mail stopy@selmy.cz, následně potvrdilo. Nálezci byli sami zvědaví: podobě vyhlížející velkou kočku sraženou autem našli už před časem. Loni v květnu.

Jedinec s příbuznými v Německu

Markéta Růžičková z Akademie věd ČR v pondělí informovala, že nalezený samec kočky divoké má podle genetické analýzy, provedené v Ústavu biologie obratlovců AV ČR, vazby na populaci koček divokých, která žije v bavorském pohraničí. Což je z vědeckého hlediska zajímavé: Novoknínsko je zhruba stejně dostupné – a mohlo by se říci i „nedostupné“ – ze dvou oblastí, kde je výskyt koček divokých zmapován. Vedle česko-německého pohraničí, kde v Bavorsku došlo v 80. a 90. letech minulého století i na vypouštění nových jedinců do přírody, připadá v úvahu i karpatský region na východě.

Zooložka Jarmila Krojerová upozornila, že z Německa k Novému Knínu a na Dobříšsko obecně vede poměrně dlouhá a komplikovaná cesta. Což už tak trochu zavání vědeckým dobrodružstvím: dá se předpokládat, že nalezený jedinec nemusel být samotář, který se se z bavorského domova zatoulal až do míst, kde jeho život vyhasl. „Dobříšsko představuje oblast, která není přímo napojena na pohraničí a na areál výskytu v sousedních státech, což by mohlo být důkazem, že nejde jen o ojedinělý výskyt jedince,“ míní Krojerová. Což informace o květovém nálezu jen potvrzují. A – brdská oblast by mohla být velmi vhodným domovem…

Krojerová současně vysvětlila, proč je genetická analýza v tomto případě tak důležitá. Rozeznat kočku divokou od kočky domácí sice není složité – přesné určení však komplikuje možný výskyt hybridů. „Oba druhy se mohou bez problémů vzájemně křížit a mít plodné potomstvo. Určení těchto hybridních jedinců dle vzhledu je obtížné i pro zkušené odborníky,“ vysvětlila zooložka, že spolehlivým vodítkem je správně provedená analýza DNA. Právě genetickým analýzám u obou našich kočkovitých šelem, kočky divoké a rysa ostrovida, se zooložka dlouhodobě věnuje.

Pomohou svědectví všímavých lidí?

Vědci v pondělí připomněli, že na Dobříšsku se výskyt kočky divoké podařilo zdokumentovat zhruba po sto letech. Běžně lovena byla v této oblasti do poloviny 18. století – a pak začala mizet. Poslední záznam o zastřelení kočky divoké zde sice pochází s roku 1914, avšak jednalo se o zvíře odchované lidmi.

„Nález na Dobříšsku potvrzuje naše domněnky, že kočka divoká se na území Čech a Moravy po delším období vrací,“ doufá zoolog Martin Duľa z Hnutí Duha Olomouc a Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Odkazuje na společný projekt několika partnerů, který se přítomnost tohoto zvířete snaží zmapovat. S tím, že pomoci svými postřehy mohou všichni příznivci přírody – ať už pomocí zmiňované e-mailové adresy, nebo prostřednictvím webových stráněk kockadivoka.cz.