Králíček: Koalice ČSSD a ODS pohřbí víru lidí

Neuspěl a do zastupitelstva města se nedostal. Vladimíru Králíčkovi jsme položili nekolik otázek a to i takových, které se netýkají komunální politiky.

Co říkáte na výsledky voleb?
Pro mě je to ani ne tak zklamání, jako spíš zjištění, že šedesát procent Příbramáků nezajímá, co se děje na radnici. Výsledky voleb neznamenají žádné změny. Ivan Šedivý (ODS) a Ivan Fuksa (ODS) se nechovají tak, jak se prezentují. Pokud ODS a ČSSD vytvoří koalici, vznikne silná pravice, která pohřbí víru lidí, kteří ještě chodí k volbám.

Není možné, že za váš neúspěch u voleb může přestup ze strany do strany, jak se říká „převlečení kabátu“?
Nerad takhle spekuluji, samozřejmě to má vliv na názory lidí, ale nechci mít se Šedivým a Fuksou vůbec nic společného,“ vysvětlil přechod z ODS k VV Vladimír Králíček.

Obraťme list a pojďme si povídat o vašem životě. O čem jste snil jako malý kluk?
Když se zamyslím, tak moje současné chování má určitě původ v dětství. Bydlel jsem na vesnici Buková u Příbramě, ale vlastně jsem drtivou většinu života strávil v Příbrami, ať už to byla škola, sport nebo jiné zájmy. Vyrůstal jsem v odkazu Rychlých šípů. Vymýšleli jsme různé stavby a přehrady na potoce za Bukovou.

Věnoval jsem se každý den sportu. Nejkrásnější období mám spojené právě se Spartakem. S dobu, kdy člověk hodně přemýšlel o sobě a o společnosti. Oblast sportu není jen o výsledcích a o tom, že mají děti uspět a vyhrát pět nula, když ukážu příklad na fotbalu. Vše se dnes měří vstřelenými brankami. U mě dominuje pohled, že sport je něco, co je zejména v dětském a mladém věku rozhodující pro formování osobnosti člověka. Žije v partě, podřizuje se něčemu většímu než jen svému egu. Někdo mu šéfuje a v dobrém mu říká, jak se má chovat, jak má na hřišti působit. Konglomerát těchto všech věcí dohromady ho připravuje k tomu skutečnému životu v dospělosti.

Měl jste někdy pocit, že Příbram je na tom v tomto ohledu ještě hůř, než jiná města v republice? Neměl jste chuť se odtud někdy odstěhovat třeba do jiného kraje?
Když jsem byl mladý a začal jsem brát víc rozumu, tak mi bylo líto, že jsem se nenarodil na Moravě nebo v Itálii. Chuť odstěhovat se jsem neměl. Nejsem sice pravý Příbramák, ale mám k ní velice blízko. Je pochopitelné, že když se někde pohybujete, tak je vám ta společnost nejblíže a vidíte její nedostatky. Přijde mi, že Příbram je taková atypická oproti jiným místům.

Sice jsem něco už dokázal, myslím si ale, že jsem pořád naivní a pořád jsem překvapený tím, jak se někdo chová. Možná i to byl důvod k tomu, že jsem se dal do politiky. Ale na politika si hrát nechci a zajímají mě jen věci veřejné. To je velký problém společnosti, že lidé úspěšní, nezávislí a schopní prostě mají nezájem dělat tyto veřejné věci.

Jak dlouho myslíte, že vám ta naivita vydrží? Nevzbudil jste se někdy ráno a neřekl si, že to nemá smysl chtít něco změnit?
V posledních dvou, třech letech se mi tenhle stav navozuje daleko častěji než v minulosti. V některých fázích až denně. Když má člověk věcné, reálné, podložené argumenty, ale jsou odmítány nebo zesměšňovány, tak si říkám, že když o to není zájem, proč to dělat? To byl také jeden z důvodů, proč jsem vystoupil z ODS po třinácti letech. Poté, kdy do čela strany nastoupil Topolánek, tak se vytvořilo prostředí, které podněcovalo opět k hraní si na tom svém písečku.

Jak vypadá váš normální den?
V šest se vzbudím, za čtvrt hodiny vstanu a jdu si přečíst na čtvrt hodiny noviny. Čtu papírové. Přestože podnikám v oboru výpočetní techniky, tak k tomu mám čím dál tím větší odstup.

Jaký máte pocit, když vezmete do rukou papírové noviny? Dovedete si představit, že byste si měl někdy číst zprávy jenom na internetu?
Bez novin bych asi nemohl žít, přestože v poslední době si říkám, že už je číst nebudu, protože mě ty články rozčilují. Můj děda z Příbrami musel mít tak dvoje troje noviny, i když v jeho době byly celkem jednotvárné. Což je i trend dnešních novin, přestávají být mezi nimi velké rozdíly. Tak tenhle zvyk mám asi po něm, už za komunistů jsem si kupoval dvoje noviny.

Potom jedu do kanceláře. Náplň dne je spojená se třemi body. Řízení firmy, která už není zrovna malá a s lidmi je vždycky problém všude. Pak Spartak, který je také náročný na řízení spousty lidí, a vzhledem k tomu, že jsem vytížený o dost víc než v minulosti v podnikání, tak to řídím spíš na dálku, což nese také svá negativa.

Co obvykle děláte večer?
Na večer si nechávám obecné schůzky. Aby to nevypadalo, že makám osmnáct hodin denně, i když se obávám, že trochu workoholik jsem. Snažím se tomu čelit. Domů pravidelně přijíždím mezi desátou až dvanáctou a říkám si, že takhle to nejde. Ale myslím si, že se mi daří z toho unikat. Většinou tak jednou za měsíc se seberu a třeba na tři dny odjedu ideálně mimo republiku. Je na tom hezké to, že se nemusím nikoho ptát a brát si dovolenou.