Lady Milena: Být hodný a nezlobit nestačí, nutné je i činit

O svůj příběh se lady Milena podělila v úterý i s příbramskými studenty. „Po prvním roce přijela přes Norsko do Anglie i máma. Byl to zázrak, protože většina dětí z vlaku už své rodiče nikdy nespatřila," zavzpomínala na dobu, kdy byla rodina opět pohromadě. Ani dalších čtyřicet let však neměla rodačka z Proseče ponětí, že s největší pravděpodobností přežila jen díky Nicholasi Wintonovi.

Když ukončila svou přednášku, sklidila bouřlivý potlesk. V něm se snoubila nejen pocta této dámě, ale i Nicholasi Wintonovi, zachráněným dětem i těm, kteří seděli ve vlaku, jenž do Londýna nakonec kvůli vypuknutí světové války nedorazil.

Více prozradila v následujícím rozhovoru.

Z Československa jste odjížděla jako téměř desetiletá. Tušila jste, že se s rodiči už nemusíte shledat?

close zoom_in Když na to dnes vzpomínám, tak to takové dobrodružství nebylo. Tehdy si ale nikdo z nás nemyslel, že jde o něco jiného než delší výlet. Menší děti sice plakaly, větší ale strach neměly.

Mezi drobnosti, které jste si vzala do Anglie, patřil i památník,…
Strýček mi tehdy do památníku napsal, že si je jistý, že ten památník ztratím. Památník mám naštěstí dosud, i když už se rozpadá. A v něm spoustu vzácných podpisů. Také od rodiny, u které jsem bydlela, od spolužáků,…

Jaká vzpomínka se vám vybaví, když se řekne Nicholas Winton?
Vždy se mi vybaví, jak mi nádherně dovedl přednášet básně od Shakespeara. A také to, že se nerad bavil o minulosti.

Vy jste se část života věnovala také péči o děti jako ošetřovatelka. Inspirovala vás k tomu i vaše zkušenost a setkání s Wintonem?
Jako dětská pečovatelka jsem pracovala zhruba tři roky. Velkou část života jsem se věnovala charitě.

Kdy jste se naposledy setkala s Nicholasem Wintonem?
Poslední setkání bylo na jeho narozeninách, což bylo v květnu.

Jsou i dnes lidé stále solidární?
Dnes je to něco úplně jiného. Když vidím zničenou Sýrii a pozoruji, jak se celý svět stěhuje, netroufám si odhadnout, jak to dopadne,…

S jakými reakcemi ze stran studentů se na přednáškách setkáváte? Mají povědomí o událostech druhé světové války?

close zoom_in Dnes se o holokaustu učí ve školách, takže mladí lidé povědomí mají. Ale tomu, že příběh Nicolase Wintona a zachráněných dětí v Čechách zná snad každý, se angličtí novináři často divili.

I po tolika letech v zahraničí stále mluvíte perfektně česky,…
Už jsem dost slovíček zapomněla, studenti mi občas musí poradit. Ale snažím se, abych nezněla jako cizinka. Svojí mateřštinu nechci zapomenout, proto stále čtu a vracím se do Česka.

Zmínila jste se, že vaše vnučka vyprávění nahrává. Neuvažujete o vydání knihy?
Všichni z nás mají v sobě nějakou knihu. Vyprávění nahrávám spíše pro rodinu jako takovou památku. Zatím o vydání knihy neuvažuji. Často se mě na to lidé po přednáškách ptají. A já jim odpovídám, že životopis mám jen na jedné stránce.

Co by mladá generace měla vědět? Na co by neměla zapomenout?
Asi to, že každý by měl dělat to, co může. Být hodný a nezlobit nestačí. Důležité je aktivně pomáhat.

close zoom_in