"Na to, že je to první ročník, je tu docela dost lidí," chválí si účast lidí Darina Kučerová ze Společnosti přátel koček Příbram s nalezeným kocourkem v náručí a za ní je klícka s dalšími nalezenci připravenými pro adopci. Čím se takový spolek zabývá? "Máme odchytové a kastrační programy, pečujeme o kočky a zajišťujeme jim nové majitele," říká vedoucí sedmičlenného spolku, z nichž každý se o několik koček doma stará. Darině se doma jich minulý měsíc vyskytlo šestnáct. "Do soukromí je to velký zásah, od rána do večera se o ně staráte i při práci," říká členka kočičího spolku, který bojuje o každou korunu na veterinární péči. Tu jim hradí dotace od města, ale potravu a stelivo prý členové hradí ze svého. "Ono je hezké nechat zvířata přírodě, ale některá se bez lidské pomoci neobejdou," dodává Darina. 


Spolubojovníkem v ochraně zaběhnutých koček v Příbrami je Spolek pro kočku, jehož členové jsou na tom podobně. Šéfka tohoto spolku Jarmila Potůčková každý den pravidelně vyráží z domova s košíkem plným potravy k nejbližším firemním objektům, kde už na ni čekají kočky a kocouři, kteří by se od jiných pohladit nenechali. Na některé, třeba hodně zraněné, si musí vzít odchytovou klec. "To by jinak nešlo. Jsme neustále zdrápaní," usmívá se Jarmila Potůčková. Doma s ní momentálně žije sedmnáct koček a kolegyně jsou na tom prý podobně. Na Den pro zvíře dopravila klícku plnou ošetřených a k adopci připravených zvířat a kdo chtěl, dostal plno informací.

"Nejhorší je, že počet nalezených koček narůstá," ukazuje papír s čísly. V roce 2011 spolek odchytil za rok 77 koček a letos 170. "Kdyby se lidi, kterým se doma narodí koťata, ozvali. My bychom jim s tím pomohli. K popelnicím vyhozená mláďata se těžko a dlouho dávají do pořádku. Měli by si zvyknout kočky kastrovat. To je bolí míň, než třikrát ročně vrhnout," tvrdí Jarmila Potůčková, jejíž slova o kousek dál v informačním stánku potvrzuje veterinář Pavel Vokrouhlík, jenž se spolky spolupracuje. Snaží se mezi chovateli koček vyvrátit předsudky, že kastrace je něco špatného. "Na jaře se narodí kotě a na podzim už se může mrouskat. Roste to pak geometrickou řadou do tisíců. Divoké kočky, myslím ty neošetřované, ve městě nejsou zrovna hygienicky bezpečné pro lidi," konstatuje veterinář.


U dalšího ze stánků je klícka se dvěma kuřaty. Jejich patronka Laďka Drobílková Kalašová z dočasné stanice pro slepičky zachráněné z velkochovů v Prostřední Lhotě vysvětluje zájemcům, v čem jsou slepice ohrožené. Ne každý měl možnost zhlédnout v televizi dokument o výkupu slepic, které bývají ve velkochovech často v hrozném stavu. "V době, kdy drůbežářská společnost tvrdila, že není možné slepicím poskytnout lepší podmínky, Petr Dobrý z Hnutí Duha dostal nápad, že by bylo potřeba s tím něco udělat. Dnes po třech letech, kdy organizace Slepice v nouzi působí, se ledy pohnuly a naopak sem jde ze Západu trend, kdy slepičky odcházejí alespoň do halových chovů na podestýlce. A nebo, což je ideální, do volných chovů. Dá se říct, že konec klecových chovů je neodvratný," těší farmářku ze Sedlčanska, kam si lidé zvykají jezdit pro dobře naladěné slepice a kuřata za podstatně nižší ceny. 


Ostatní zvířata na akci samozřejmě zastoupili psi. Někteří lidé si s nimi šli asi tři kilometry zaběhat a startovným podpořili útulky nebo ti méně šťastní právě z útulků v Lazci nebo v Dobříši. Zástupci obou útulků předvedli několik svých svěřenců, aby tak nalákali případné zájemce. 


Podpořit psí útulky k Litavce se vydala Veronika s dcerou Nikol z Kozárovic s Edou a Otou, dvěma anglickými bullteriéry na vodítku. "Hlavně jsme přišli kvůli podakci Běhejme a pomáhejme pejskům. No, spíš jsme šli," směje se Veronika. Dali si prý už druhé kolo, předtím už se akce účastnili v Praze, kde to prý bývá úžasné.