Děti z dětského domova se stěhovaly do tělocvičny. Obecní úřad a policie do školy. Lidé hledali náhradní bydlení. Přítok do jezera se zvýšil na 4400m3/vt. Pod přehradou se korytem řeky valil zpěněný děsivý proud a v elektrárně se vzedmula spodní voda.

Kolem 8. hodiny ranní vy-padla první turbína a postupně další. Všichni, kteří byli na směně, zachraňovali, co se dalo. Dopravenými čerpadly se pomocí elektrocentrál čerpala voda asi hodinu. Voda však stoupala až 25 centimetrů za hodinu, protékala do vnitřních prostor i shora.

KONEC ELEKTRÁRNY

Byl vydán příkaz z Povodí Vltavy k evakuaci elektrárny, a k lítosti všech byla po-nechána svému osudu. Z elektrárny se všichni dostali ven nouzovým východem a strání na Kostínek. Silnice do Solenic byla již pod vodou a tak nezbývalo, než jít domů stráněmi nad Dolní Líšnicí a nad Solenicemi.

Od Zavadilky po Mrtevnu byla spodní část Solenic zatopená. Voda brala vše, přístaviště, prodejní stánek, plechy z autobusové zastávky, polena dříví u Velasů, odstavila čerpací stanici, čističku odpadních vod, kotelnu. Kolem 18. hodiny strhla první segment mostu na Solenické straně.

Následující den, 14. srpna 2002, byla maximální hladina retenčního prostoru přehrady překročena o 150 centimetrů. Voda se valila všemi otvory v přehradě. Podjezd pod mostovkou na koruně hráze byl chráněn hrází z pytlů z písku. Voda zde stoupla do výšky 130 centimetrů a zastavila se těsně pod dvěma horními vrstvami pytlů. Snad poprvé v historii vystoupila Vltava až k domečku na Bočíně.

SOLENICE DNES

V obci dnes můžete najít několik hotelů, obchod, nadále tu je dětský domov a dům pro seniory. Stopy po velké vodě dnes již nejsou k nalezení. V případě dalších povodní by nejvíce byla zasažena infrastruktura obce, tedy dopravní cesty a budovy umístěné přímo u řeky. Většina obyvatel má domy výše a dále od břehu, pro ně by ohrožení nebylo bezprostřední.

„Dalších povodní se nebo-jím, věřím tomu, že to bylo výjimečné a že jsme se již poučili,“ řekl Deníku Jiří Ba-bínek z místního Hotelu Kaskáda. Přitakává mu i dal-ší obyvatelka obce. „Povodní se nebojím, snad je to již více zabezpečené.

Povodeň před patnácti lety zažila v dětském domově i jeho ředitelka Olga Vernerová.

„Situace v roce 2002 byla mimořádná. Tím, jak byla obrovská, byli všichni zaskočeni. Od té doby jsou stanoveny kroky podle povodňového plánu. Opatření jsme ostatně vyzkoušeli při povodních v červnu roku 2013, kdy jsme se ve spolupráci s obecním úřadem připravovali k evakuaci. K té nakonec nedošlo, ale připraveni jsme byli. Tím již máme ověřeno, že preventivní opatření fungují,“ shrnula své pocity Vernerová.

Š. SPÁČILOVÁ, K. HUTR