Eva Hodinková vyřezává z lipového dřeva od drobných loutek až po ty v životní velikosti. „Největší loutku vyřezávám i tři měsíce. Odpovídá tomu i cena, stojí sto tisíc,“ cení si své práce Eva Hodinková.

Když byla malá, dělala si prý loutky z ponožek. Působil na ni její otec výtvarník, a tak v osmnácti letech začala s náročnější a zajímavější tvorbou. Vystudovala výtvarnou školu, obor scénografie. Doma ve Staré Huti pracuje šest hodin denně, má prý už asi třicet loutek. Ať se člověk podívá na kteroukoli, musí ji zkoumat a snažit se jí porozumět.

„Snažím se o propojení zvířete s člověkem. Obyčejné loutky nedělám, jsou na můj vkus příliš jednoduché. Lidé se mě pokaždé ptají, odkud to přišlo. Nevím, udělám si představu a dám se do práce.

I když jsou loutky osobité, jména jim raději nedávám. Nerada bych se s nimi potom loučila,“ dodává Eva Hodinková, jejíž dřevěné portréty si lidé mohou prohlédnout na výstavě výtvarníků v Dobříši.