Druhý objekt, do kterého zatím investoval deset milionů korun, stojí v těsné blízkosti pivovaru, v minulosti využívali jeho zaměstnanci a místně se mu přezdívalo „dům vdov". Jak v rozhovoru uvedl, v jednom podlaží tu vzniklo chráněné bydlení pro handicapované klienty obecně prospěšné společnosti Mely a v plánu má Klus udělat v suterénu pivní lázně.

Pocházíte ze Sedlčanska?
Ne, dalo by se říci, že mě do regionu přivedla láska. Moje manželka pochází z Vápenice. Bydlíme tady sedm let, ale i předtím jsme do manželčina rodného kraje jezdili poměrně často.

Dvě budovy jste zachránil před demolicí. Co vás k tomu vedlo?
Přibližně před pěti lety jsem se dozvěděl, že dům propadl státu, který na jeho opravu neměl dostatek prostředků. Nešlo jej odkoupit, protože nebyl v restituci vrácen Lobkowiczům jako pivovar. Na společném vlastnickém listu byl uveden spolu s vrátnicí pivovaru a objekt tak nešlo zapsat do katastru nemovitostí. Spojil jsem se s úřady v Příbrami a po třech letech se povedlo – především oslovili Williama Lobkowicze a ten souhlasil, aby se takzvaně udělal krok zpět a obě stavby se rozdělily. Jsem stavař. Kdysi jsem si stanovil cíle a jedním z nich bylo dostat se do sociální sféry. Původně jsem chtěl postavit hospic, ale když jsem se o to začal víc zajímat, tak jsem to přehodnotil. Konkrétně při stavbě hospicu v Čerčanech jsem si na základě podrobnějších informací dozvěděl, že není takový problém hospic zbudovat, ale těžké je udržet jej v provozu. Proto jsme se s manželkou rozhodli postavit byty chráněného bydlení čili dům s pečovatelskou službou. Na počest mého otce jsme mu dali jméno Alois.

Jak bude dům Alois využíván a jaké s ním máte další plány?
Novodobá historie domu Alois se začala psát vloni, kdy jsme napnuli síly na jeho celkovou přestavbu. V prvním poschodí má nyní obecně prospěšná společnost Mela chráněné bydlení pro své klienty – jedná se o čtyři bytové jednotky. Ve druhém patře jsou další tři byty, z toho jeden bezbariérový. Podkroví domu je ještě rozděleno na dva byty. Nebráníme se tomu, aby i další byty byly pronajaty lidem, kteří potřebují pečovatelskou službu. Všem je v domě k dispozici výtah. Suterén chceme využít jako pivní lázně.

Díky sousedství s pivovarem nebude asi problém napustit vany pivem – pro ženy světlým, pro muže černým…
Prostor bychom předělili příčkou, umístili do zadní části opravdu dvě vany, ale představa o koupání v pivu není tak pravdivá. Jde sice o pivní extrakt, ale důležitá je atmosféra pivních lázní, v nichž je pípa a vy v její blízkosti popíjíte pivo.

V jakém časovém horizontu se i tohle podle vás podaří? NA  FASÁDU bývalého „domu vdov“ se zatím nedostalo.
Je to otázka peněz. My jsme nešli cestou hypotéky ani dotací. Stejné to bylo v případě Židovny, která nás vyšla také na deset milionů. Investice do domu Alois byla čistě hrazena z našich zdrojů a v tomto okamžiku jsme museli přibrzdit, proto dům ještě nemá novou fasádu. Ta spolu s pivními lázněmi vyjde podle odhadu na další dva až tři miliony korun.

I když budovy byly v podstatě ruiny, museli jste dodržovat některá pravidla?
Jsme v pásmu hradu. Památkáři se vyjadřují jen k tomu, jak budovy vypadají zvenku. Mají také tendence zasahovat i do interiérů, k čemuž mají ale malé pravomoci. Nejsme s nimi v rozporu, protože i my se snažíme, aby historický duch v domech zůstal.

Neměl jste přece jen obavy z chráněného bydlení pro handicapované?
Neměl, ale vše ukáže čas. Je určitá nepsaná dohoda s klienty Mely a oni jsou si toho vědomi, že chceme fungovat jako taková větší rodina. Klienti Mely tady měli v sobotu 12. září stánek se svými výrobky. Počítám, že do budoucna podnikneme nějaké společné charitativní akce. Líbilo by se mi například, abychom tady v době adventu vytvořili ve stájích živý betlém. Využití chlívků, které tady máme, ale plánujeme celoroční. Počítáme, že v nich budou kozy, králíci… Sázíme na to, že by to mohlo být zajímavé především pro starší klienty, kteří byli zvyklí doma na vesnici chovat drobné zvířectvo a tady budou mít možnost mít vše stále na blízku místo toho, aby byli zavření jen ve svém bytě. Myslím si, že jim to dá novou životní náplň.

Je pravda, že jste příbuzný populárního zpěváka Tomáše Kluse?
Ano, jsem jeho strejda. Ale víc bych to nerozváděl. Každý máme svoje – vycházíme spolu dobře, ale nejsem zastáncem toho, abychom byli po profesní stránce spolu spojováni. Přál bych si, aby mě lidé vnímali jako člověka, který něčeho chtěl dosáhnout a dosáhl, aniž by v tom musel figurovat Tomáš.

Jaké jsou vaše vztahy s městysem Vysoký Chlumec?
Jsou výborné. Jako nám jiní házeli klacky pod nohy, tak jak na úřadu ve Vysokém Chlumci, i na stavebním úřadu v Petrovicích jsou lidi, kteří rozumí své profesi. Když vznikl nějaký problém, tak jej dokázali vždy vyřešit. Zvlášť oceňuji práci Jana Studeného ze stavebního úřadu.

Marie Břeňová