Jak se na závod v Rusku připravujete?

Plavu tak dvakrát týdně ve Vltavě. Pak denně zhruba šest kilometrů v bazénu, několikrát týdně si zajdu do posilovny a o víkendech závodím. To vše je vlastně i součástí přípravy na La Manche, kam se chystám v červnu. Bude to výzva, ale těším se na ni.

Otužilci si pobyt v ledové vodě chválí. Jak je to ve vašem případě?

Připadá mi, že zkušení plavci si tu ledovou vodu vyloženě užívají. Já ještě v takovém stádiu nejsem. Zažila jsem vodu, která měla téměř nulu to už ale fyzicky docela bolí. Musím ale říct, že od té doby, co takto plavu, jsem nebyla nemocná.

Do jakého času se chcete na mistrovství vejít?

Plavu dva závody - jeden na 200 metrů, druhý 450. Na Gibraltaru jsem se chtěla vejít do čtyř hodin, ale trvalo mi to nakonec šest. Takže si zatím netroufám odhadovat. Kdyby se plavalo v bazénu, tak je člověk schopný čas odhadnout. U venkovního plavání hrají neopomenutelnou roli přírodní vlivy.


Budete mít čas na aklimatizaci? přeci jen se budete muset vypořádat s časovým posunem, změnou klimatu…

Letím dva dny před závody. Tak to budu muset zvládnout.

"Stávalo se mi, že za mnou ostatní chodili, že jsem celá zelená, že je čas přestat,… Zatím ale ta bolest nikdy nebyla taková, jakou jsem si představovala."

To asi není levná záležitost?

To je fakt. Fotbalisté to mají s podporou asi snazší. U plavání se to bez shánění sponzorů neobejde.

Co konkurence?

Vzhledem k tomu, že je to celkem nový sport a já se ho zúčastním poprvé, tak je také těžké odhadovat. Závodit se bude napříč generacemi. Utěšuje mě ale to, že spolu se mnou tam bude závodit ještě asi dalších sedm Čechů.

Z čeho máte největší obavy?

Plavkyně Lucie Leišová. Asi z toho obrovského teplotního rozdílu. Tím ale nemyslím nulovou teplotu vody, tu najdu i u nás. Spíš toho, že z ledové vody vylezu do mínus dvaceti stupňů. Někdo říká, že je to jiný mráz než tady, suchý. Pak se obávám toho, že extrémní teploty nevydržím. Ale zase za sebou mám všechny potřebné zdravotní prohlídky, tak by to snad mělo vyjít.

Co vás burcuje se nevzdat?

Stávalo se mi, že za mnou ostatní chodili, že jsem celá zelená, že je čas přestat,… Zatím ale ta bolest nikdy nebyla taková, jakou jsem si představovala. To se pak „hecnu" a doplavu.

Co vybavení v takových extrémních podmínkách?

Jen plavky. (smích) A nesmí být z neoprenu, aby někdo neměl výhodnější pozici. Maximálně můžeme mít brýle a koupací čepici.

Jak vypadají dny před odjezdem?

Chci jít ještě den před odletem do školy. A několik dnů před závody spát alespoň osm hodin denně. Do Ruska přiletím ve čtvrtek a v pátek už mě čekají závody. Takže si ještě dráhu snad stihnu vyzkoušet.

Polevujete poslední dny před závody v tréninku?

Je to lepší. Ono už se většinou stejně nic moc na tu posledních chvíli vylepšit nedá. Když jsem se připravovala na Gibraltar, tak jsem pár dní před závody plavala tak tři kilometry. Už toho bylo dost předtím. A pak loňský trénink na čtyřicet kilometrů byl tvrdý. Nikdy v životě jsem nezažila nic tak demotivujícího jako přeplavat padesátimetrový bazén osmsetkrát. Třináct hodin ve vodě - šílené.

Jak se stavíte k různým výživovým doplňkům?

Tak s nimi nemám dobrou zkušenost. Několikrát jsem zkusila různé sportovní gely, ale bylo mi po nich spíš zle. Maximálně jednou za dva týdny si dám nějaký proteinový nápoj, toť vše. Pořád je to umělotina. Svůj jídelníček nijak zásadně neměním. Jím celkem zdravě, ale čokoládu nebo kafe si neodepřu. Někdy mě to ale štve. To si řeknu, jak budu jíst stoprocentně zdravě, ale po týdnu si pak k večeři stejně dám kebab.

Loni jste plavala Vltavu pro Radka. Jak se mu na handbiku daří?

Hodně se snaží. Když jsem doplavala, tak mi slíbil, že se do roka pokusí chodit. To mě nesmírně dojalo. Já si neumím představit, že bych se měla prát s něčím takovým jako potkalo Radka. Nejsmutnější ale bylo to, že jsem často od okolí poslouchala, že handbike nepotřebuje. My zdraví ale můžeme téměř vše, přitom pro Radka to byla silná motivace. Přeci jen sedět celé dny v křesle, to by také nikdo z nás nechtěl. S kontem Bariéry jsme ještě domluvení na další podpoře, tentokrát zaměřené na seniory.

Co ještě chystáte?

Už trochu cítím, že mám to svoje odplaváno. Ještě chci ale v červnu zkusit La Manche. Pak už asi zvolním. Zároveň bych chtěla dokončit knihu, která by měla být snad i vtipným ohlédnutím za Gibraltarem.


Další rozhovory s Příbramáky, kteří šli za svým snem najdete zde.

Plavkyně Lucie Leišová.