Martin Macík: Obdivuji kluky, co se nebojí se mnou jezdit

29. 8. 2015

Sedlčany – Martin Macík ze Sedlčan patří ve svých šestadvaceti letech k nejmladším a také nejlepším závodníkům Rallye Dakar. Co pro něj byla dosud největší výzva? To prozradil v následujícím rozhovoru.

Kliknutím zvětšíte

Martin Macík ze Sedlčan patří ve svých šestadvaceti letech k nejmladším a také nejlepším závodníkům Rallye Dakar. | Foto: archiv Martina Macíka

Stát se závodníkem Dakaru je váš splněný sen?
Ano i ne. Od mala jsem se s tátou motal kolem závodů. Ať už to byly závody motorek nebo malých offroadových speciálů, bral mě všude s sebou. Díky tomu mi závodění nepřišlo jako něco nereálného, o čem bych mohl snít. Na druhou stranu dnes, když sedím v kamionu a závodím, vím, že jsem si sen splnil. Našel jsem zálibu, která mě neuvěřitelně baví a které chci věnovat svůj čas a být nejlepší.

Svým věkem a následně i vítězstvím jste ostřílené jezdce musel zaskočit,…
To asi nemohu soudit já. Ano, musím uznat, že můj nástup byl zajímavý a velmi rychlý, ale stále se musím hodně učit a zkušenosti jsou nezbytnost pro úspěch na samotném Dakaru.

Propojil jste zábavu s povoláním. Ačkoliv závodíte teprve třetím rokem, tak patříte ke světové špičce. Přesto, jaká dřina se za vaším úspěchem skrývá?
Martin Macík ze Sedlčan patří ve svých šestadvaceti letech k nejmladším a také nejlepším závodníkům Rallye Dakar. I když jsem profesionál a, jak říkáte, patřím ke světové špičce, což si asi ani neuvědomuji, tak je to stále pouze zábava, které se díky své práci a rodině mohu věnovat, řekněme, na půl úvazku. Na závody se celoročně připravuji a to fyzicky ve fitku, běhám, plavu ale také prakticky, je potřeba, abych strávil co nejvíce hodin za volantem kamionu a nabíral zkušenosti. Mám osobního trenéra Pavla Provázka, který se o mě „stará", trénuje a třeba i zasahuje do mého jídelníčku. Momentálně se blíží konec léta a to znamená, že mi začne dakarský trénink a tedy denní 2-fázové tréninky. Už se nemohu dočkat.

I když sedíte za volantem, tak se to asi bez dobré kondičky neobejde…
Záleží, jak rychle chcete jet. V dnešní době je technika tak vyspělá, že vás omezuje fyzička a tedy tělo. Proto na sobě tak tvrdě pracuji, abych ani po 10. etapě na Dakaru nevypadl z auta úplně unavený a ztrhaný. Ano, bolí to, občas vážně hodně, ale s tím do toho musíme jít, a když chcete být ve světové špičce, musíte makat!

"Jen cvičení mi zabere 4-5 hodin denně, k tomu spánek 7-8 hodin denně kvůli regeneraci a pak už vám zbývá pouze 11 hodin na práci, rodinu, přátele a osobní život."

Co jste musel závodění obětovat? Kde nacházíte v krizi motivaci?
Největší obětí je asi čas. Jen cvičení mi zabere 4-5 hodin denně, k tomu spánek 7-8 hodin denně kvůli regeneraci a pak už vám zbývá pouze 11 hodin na práci, rodinu, přátele a osobní život. To moc není. A motivace? Stále chci být lepší a to je velmi silná motivace. Dále je to určitě můj táta, který se mnou na závody jezdí a s nervy přihlíží, zda už pojedu.

Jak vůbec vypadá příprava? Liší se kvůli extrémním podmínkám příprava na Dakar?
Přípravu už jsem popsal výše. Je ale dobré říci, že mám pár speciálních cviků na partie, které namáhám právě při řízení – záda, břicho, ramena. Také musím začít chodit do sauny, aby si tělo dokázalo bez problému poradit s vysokými teplotami. V prosinci například chystám soustředění v horách kvůli vysokým nadmořským výškám, ve kterých se dnes Dakar jezdí.

Který nejvypjatější moment jste při závodech zažil?
Martin Macík ze Sedlčan patří ve svých šestadvaceti letech k nejmladším a také nejlepším závodníkům Rallye Dakar. Určitě to byl moment vypadnutí při Dakaru 2015, kde jsem se musel rozhodnout, jak budeme pokračovat a nezbývalo mi nic jiného než odstoupit a to vážně zabolelo. Když se na něco připravujete celý rok a pak to nevyjde, není to jednoduché.

Co pro vás dosud byla největší výzva?
Toto měřítko stále posunuji dále. Jezdím Dakar, nejdelší a nejtěžší závod na světě. Nevím, co přijde teď.

Před dvěma lety jste Dakar absolvoval jako navigátor, letos jako řidič. Co z toho vás baví víc?
Určitě se cítím lépe za volantem. Být navigátorem znamená odevzdat svůj život řidiči. To jsem byl ochoten s Vlastou absolvovat, protože jsem mu věřil, ale za běžných okolností si vedle někoho do auta jen tak nesednu. Obdivuju kluky, že se se mnou nebojí jezdit.

Vztah k závodění jste získal i díky vašemu otci, který také závodil. Radíte se? Jak máte v týmu rozdělené role?
Martin Macík ze Sedlčan patří ve svých šestadvaceti letech k nejmladším a také nejlepším závodníkům Rallye Dakar. Zatím to dávám za vinu tátovi, byl jsem s ním od mala vždy a všude. Určitě se radíme, a to hodně. On se stará o vedení celého týmu a stavbu mého kamionu, takže musíme hledat společná řešení. Táta má za sebou několik Dakarů a spoustu zkušeností, takže je o co se opřít a vždy se ho můžu na cokoli zeptat. Já mám na starosti volant a marketing týmu.

Co vás nyní čeká? Jaký je váš další sen?
Dalším snem je Dakar 2016. Pracuji na sobě, abych byl v ještě lepší fyzické kondici, kamion jsme posunuli zase o level dále a v tomto roce mě dokonce podporují i fanoušci prostřednictvím programu todokazeme.cz. Zbývá spoustu práce a pouze pár měsíců než to všechno vypukne. Dakar se blíží.