Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Macík: Udržet soustředěnost sedm hodin denně je záhul

Sedlčany - Před několika týdny skončily dakarské závody, kterých se šestadvacetiletý závodník Martin Macík ze Sedlčan zúčastnil už počtvrté. Podruhé si vyzkoušel roli řidiče. Během závodu si v týmu sáhli na dno, bojovali s poruchami auta, neuvěřitelnou prašností, vedrem,… Více o závodu prozradil Martin Macík v následujícím rozhovoru.

3.3.2016
SDÍLEJ:

Martin Macík (vlevo) během závodu Dakar 2016.Foto: archiv Martina Macíka

Na takové extrémní podmínky se připravujete v zahraničí. Je ale přeci jen něco, co vám takříkajíc udělalo čáru přes rozpočet?

Bylo by asi divné, kdyby vám nic tu čáru neudělalo. Proto je Dakar nazýván nejtěžší soutěží na světě. I když tam jste třeba po čtvrté jako já, přijde něco, co nečekáte a vždy to bolí! Tento rok šlo určitě o počasí, protože výkyvy byly větší než kdokoli čekal a pak asi ta technika, s ní bohužel nic neuděláte, smůlu totiž může mít každý.

Mimo jiné vám jízdu zkomplikovala výměna hřídele a pneumatik. Jak velké to pro vás znamená v takových podmínkách zdržení? Přeci jen, vyměňovat více než stokilovou pneumatiku, to musí zaměstnat nejednoho člena posádky…

Samotná vrtule nám trvala něco kolem 80 minut. To ale není, řekněme, klasický zákrok, takže člověk improvizuje, protože nikdy nevíte, co vrtule vezme s sebou. To se ale nedá říci o výměně stočtyřicetikilové pneumatiky, kterou pravidelně trénujeme s celou posádkou. Každý víme, co kdo dělá a jsme ji schopni vyměnit pod pět minut. V terénu to může být horší, ale můžu říci, že tento Dakar nás stála hodně sil a času pouze jedna výměna, a to ve 47 stupních.

Jak moc zásadní je kromě technického vybavení a fyzické zdatnosti i odolnost vůči psychicky vypjatým situacím? Lze vůbec takové chvíle vyřešit s klidnou hlavou?

Martin Macík se svým týmem během závodu Dakar 2016. Podle mě je velmi zásadní. Samozřejmě to jde vše ruku v ruce s technikou a fyzičkou, ale vždy se o něco potřebujete opřít. Po mých osobních zkušenostech si troufám tvrdit, že svoji psychiku ovládám a neuvěřitelně mi to při závodech pomáhá. Nesmíte se nechat vyprovokovat, propadnout panice a nebo se třeba zaseknout kvůli strachu. Já osobně mám cíl, za kterým si jdu a to mi vždy pomůže, pokud jsem už na pokraji všech sil.

Není právě adrenalin i tou burcující silou, která vám nedovolí se vzdát?

Nevím jak to děláte, ale berete mi mé odpovědi, otázkami. (smích) Adrenalin je neuvěřitelná droga pro celé vaše tělo, ať už se bavíme o fyzičce, síle, psychice a tak dále. S adrenalinem v takovém množství dokážete vážně zajímavé věci a hlavně taky vydržíte! Je to asi taky ten důvod, proč hodně lidí dělá extrémní sporty. Je to prostě adroš!

Čím je pro vás Dakar fascinující? Je to prestiž, adrenalin,…?

Je to všechno dohromady. Prestiž jako taková mě k němu ale nepřivedla, nebyl to důvod mého prvního startu. Fascinují mě ty stroje, které se dokáží dostat z bodu A do bodu B přes, pro mě také fascinující, přírodu. Pak je v tom také rodina, přesněji řečeno táta, sám Dakar jezdil a já ho sledoval od mala, co jiného mohli doma čekat… ?

Jak vypadá den v kabině na Dakaru?

Martin Macík se svým týmem během závodu Dakar 2016. Kdybych to vzal do detailu tak jsme tu asi hodně dlouho, ale zkusím to vzít stručněji. Denně v kabině strávíme průměrně dvanáct hodin, ze kterých je průměrně kolem šest až sedm hodin závodních, tedy těch měřených. V samotném závodě toho asi moc není, jak už spoustu fanoušků určitě vidělo na onboardech, tak jsme stále přivázaní a soustředíme se na jízdu a občas tedy prohodíme nějaký ten vtípek. Zbylý čas, který trávíme přejezdem po silnici,abychom se dostali na start nebo pak zase z cíle do bivaku to je trochu volnější. Vzhledem k tomu, že v bivaku máme pouze snídani a večeři, tak si s sebou vezeme nějaké to jídlo, ale nic velkého, aby nám nebylo špatně. Pak si třeba ještě vezeme pytel dobré nálady, aby mě moje posádka mohla držet naživu a nechtělo se mi spát za volantem. Jinak je to vážně jen o neustálém sezení v kabině a pomalém odečítání X set kilometrů denně.

Máte vůbec čas se najíst nebo před sebou vidíte jen tu cílovou rovinku a vše ostatní jde stranou?

Během závodu vůbec ne. Ani jídlo ani záchod, dokonce ani ta cílová páska. Soustředíme se na to, co se právě děje, kde jsme a čím musíme projet. Špatně se to vysvětluje, když to člověk nezažije, ale nesmíte mít v hlavně nic jiného, protože udržet takovou koncentrovanost denně kolem těch sedmi hodin je docela záhul, to se přiznám. A chybu udělat nechcete. (smích)

Už dříve jste řekl, že obdivujete ty, kteří se s vámi nebojí jezdit. Křičel už někdo hrůzou?

Martin Macík se svým týmem během závodu Dakar 2016. Šlo hlavně o mou posádku, protože podmínky, které zažijeme na Dakaru, nejdou nasimulovat a jsou extrémní. Nicméně při mých trénincích, když jsem pár lidí vozil, došlo i na křik, naštěstí to byl křik radosti.

Vy sám si také pečlivě vybíráte, vedle koho si jako spolujezdec sednete?

Pokud nemusím, tak si vedle nikoho nesednu. Bohužel jsem si tím mým závoděním vybudoval ještě větší strach vedle někoho sedět. Pokud ale vidím, že řídit umí, dokážu to bez problému, jde spíše o můj pocit.

Máte po závodu uvolněnější režim nebo už opět trénujete?

Dal jsem si skoro týden odpočinek a řekněme takovou aklimatizaci. Začal jsem hned pracovat a po detailní konzultaci s trenérem jsme postavili nový trénink a začal jsem makat. Určitě to není tak tvrdý trénink jako tři měsíce před Dakarem, ale je potřeba se udržovat ve formě po celý rok. Navíc bych se rád letos účastnil několika běžeckých závodů.

Další rozhovory s Příbramáky, kteří šli za svými sny najdete zde

Martin Macík se svým týmem během závodu Dakar 2016.

Autor: Kateřina Chourová

3.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Okresní soutěže: Milín jasně potvrdil první místo

Ilustrační foto

Dobříš nepřekvapila, Sedlčany po dramatu udržely druhé místo

Členové veterán klubu udělali dobrý skutek

Sedlčany /FOTOGALERIE/ – Na letos poslední motoristické a všeobecné burze bylo možné v neděli 15. října v areálu Sedlčanské kotliny objevit užitečné i velmi kuriozní předměty a získat doslova za pár korun například brusle, povijan na miminko, broušené mísy, paroží, staré oprýskané pokličky na hrnce, krejčovskou pannu, součástky ke kolu, motocyklu, automobilu. Burza byla šestá v pořadí a o to více se těšila zájmu kupujících i prodávajících.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Kandidátní listina bez žen? Ve středních Čechách mohou voliči najít jedinou

Střední Čechy – O křesla v Poslanecké sněmovně se ve Středočeském kraji celkem – na všech 26 kandidátních listinách, které nyní voliči nacházejí ve svých poštovních stránkách – uchází 754 kandidátů, jejichž průměrný věk dosahuje 46,4 roku. Z nich je 210 žen (tedy 27,85 procenta). V jejich případě činí průměrný věk 47,1 roku.

Tochovické gólové hody skončily dramatickou penaltovou tečkou

Tochovice – O tomto víkendu zavítal do Tochovic v rámci střetnutí Sport Invest I.A třídy skupiny A tým Komárova. Trenér domácího týmu Ladislav Černý mohl v tomto utkání využít služeb zkušených hráčů z vyšších soutěží a tak se v základní sestavě objevili mimo jiných tak Daniel Huňa nebo Matěj Štochl. Utkání nabídlo strhující průběh, ve kterém se skóre přelévalo z jedné strany na druhou a o výsledku musely nakonec rozhodnout až pokutové kopy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení