Jaký byl přechod do nového prostředí, s jakými přišla na post ředitelky? Alena Mašiková odpovídala na otázky Příbramského deníku.

Ještě v minulém školním roce jste vyučovala na základní škole v ulici Bratří Čapků. Stýská se vám?

Stýská se mi a stýskat se mi určitě bude. Ale vždycky když něco končí, tak něco začíná. Lidi, které jsem tam zanechala, určitě ráda uvidím, ať jsou to dospělí nebo žáci.

Jak na to reagovaly děti? Loučily se s vámi?

Žáci to nevěděli, protože rada města o tom rozhodla až o prázdninách. Ti, které jsem měla jako třídní učitelka, už mě na mém novém působišti navštívili. Já se neloučím, protože v okamžiku, kdy se člověk loučí, tak za sebou zavírá dveře, a já je nechci zavřít úplně.

Plánujete nějaké změny na nové škole? Jaké máte priority v roli ředitelky?

Mojí prioritou je, aby škola fungovala tak, jak by měla. Abychom si navzájem vážili sebe i svojí práce. Starat se o všechny lidi ve škole, jak o kantory, tak i o děti. Vstřebávat ten pedagogický proces.

A dlouhodobé změny?

Určitě budeme stavět na tom, co už zde bylo vybudováno. Co člověk, tak to jiný pohled na věc a jiný způsob práce. Já doufám, že budu pro tuto školu sluncem, které nebude svými paprsky ničit a pálit, ale naopak, že to bude slunce, které nám dává příjemné teplo a díky kterému můžeme dál kvést a růst.

Co očekáváte od nové funkce?

Přínosem pro mě bude obohacení od lidí, se kterými budu mít tu čest spolupracovat a od žáků, které budu učit a každodenně se s nimi setkávat. I od nich se máme, my učitelé, co učit.

Budete tedy i vyučovat?

Ano, výtvarnou výchovu. Vystudovala jsem učivo pro první stupeň s výtvarnou výchovou, a pak waldorfský seminář. Mám ráda waldorfskou pedagogiku, vím, že je v ní tvořivost.

Jak jste se cítila během prvního školního dne, kdy jste vítala žáky?

Minulý pan ředitel mi oficiálně předal funkci a školu před rodiči a dětmi. Už mám tady za sebou měsíc tvrdé práce a cítila jsem určitou úlevu, že už to je. Teď je ten čas nastoupit do tvořivého procesu.

A jak na vás působí nový kolektiv?

Kolektiv je úžasný, přišli jsme dva ještě s Radkem Behenským, který dělá zástupce. Já už jsem polovinu lidí znala, takže jsem nešla úplně do neznáma. Vždycky je očekávání na obou stranách. Pro mě je důležité, abychom si sebe vážili. Slovo problém neznám, vždycky jde vyřešit. Chci od kantorů, aby se věnovali po škole také sami sobě, rodině a koníčkům. Poté se vracejí do školy odpočinutí. Když jsou spokojení v osobním životě, tak i v práci. Budou mít prostor, aby je práce naplňovala. Únava se na jejich výkonu projeví a děti poznají, že se něco děje. Andrea Kubová