Takový byl masopust v Tochovicích. A nikdo se nežinýroval. Nebyl důvod. „Před půstem je přeci potřeba doplnit palivo," ozývalo se z davu u hospodyněk, které průvod maškar vítaly nejen bácem, koblihami, ale také nějakou tou pálenkou.

Po občerstvení pak s paní domu hezky do kola. Hudbu měli pod palcem muzikanti z kapely Třehusk, a zahálet neměli vůbec čas.

Že v Tochovicích mají opravdu smysl pro recesi a notnou dávku nadsázky, to dokázali kostýmy ve stylu soudruhů a soudružek. A protože bylo i MDŽ, nezapomněli ani ženám popřát – odrecitovali jim básničku.

Jana Duspivová o přípravách hodů: Dva dny a dvě noci byl „záhul"

 Masopust v Tochovicích.

V Tochovicích si pochutnali na více než 120 jitrnicích a padesáti litrech polévky. O zabijačkové hody se postarala s dalšími pomocníky také Jana Duspivová, která Příbramskému deníku poskytla rozhovor.

Na čem všem si na masopustu nejen maškary, ale také hosté pochutnali?
Snažili jsme se, aby si mohli pochutnat jako na pravé zabijačce. Dělali jsme jak jitrnice, tak ovar, prdelačku ale také i guláš a zelí.

Kdy jste začali zabijačkové hody připravovat?
Hody jsme začali připravovat ve čtvrtek. Věnovali jsme tomu v podstatě celý den než jsme všechno uvařili. Maso jsme ale už koupili na jatkách, jen jsme vařili.

Připravovat jitrnice, to chce zručnost a cvik…
Tu mám i díky rodině, zabijačky občas děláme. Nebojíme se toho. A nebojíme se práce – to je důležitý. (smích)

Našli se i nějací pomocníci?
To víte, že ano. Pomáhala také celá rodina. Nejvíc to ale odnesl syn. Ještě v pátek před masopustem jsme dovařovali. Takže dva dny a dvě noci „záhul". (smích)

Padlo na masopust celé prasátko?
Na váhu by to tak možná celé prasátko bylo.

Ochutnáváte ? Co máte ze zabijačky nejraději?
Bez toho by to ani nešlo. Nejraději mám ale tlačenku a červenou polévku.