Vidíme okolo nás krásně nasvícené výtvory z kovu, ale ne každý návštěvník jim může porozumět. Jak díla správně nazvat, co vyjadřují a proč jsou právě zde?
Jsou to vlastně abstraktní objekty. Jsem hrdý na Příbram a chtěl jsem nějakým způsobem přispět k výročí. Další věc je ta, že jsme se snažili o to, aby výstava byla konceptuálně spjatá s historií a současností, takže jsme vybrali tento prostor, který tomu nejvíc vyhovuje.

Co je hlavním tématem vašich děl?
Jak už jsem řekl, jde o historii a současnost. Já se snažím ve svých dílech povznést na piedestal samotnou myšlenku, co má to které dílo vyjadřovat.

Jak došlo k vaší spolupráci s hornickým muzeem?
Měl jsem možnost už dříve pracovat s hornickým muzeem na dřívějších projektech, mimo jiné na výrobě hornického erbu. Z toho vzešla další spolupráce.

Už jsme se spolu setkali v dílnách waldorfské školy, kde jste začínal, ale kde také předáváte své zkušenosti mladším jako učitel…
Ano, vyučil jsem se na waldorfské škole, kde jsem měl možnost po čase začít vyučovat novou generaci kovářů.

Vzpomenete si na první dílo?
Samozřejmě, můžete ho vidět, najdete ho na waldorfské škole, je to kovaný páv.

Něco jiného je zřejmě ukovat účelová vrata, něco jiného ztvárnit myšlenku. Láska k železu je u vás hodně hluboká?
Určitě je hodně hluboko zakořeněná. Pocházím z rodiny, kde se předci kovařinou zabývali, ale to jsem zjistil, až když jsem zapátral v rodinných pramenech.

Všiml si někdo vaší práce nebo jste si ji prosadil sám, abychom dnes mohli obdivovat tenhle výsledek?
To je hodně dlouhé téma, ale já jsem se přes řemeslníka, který měl cit pro ladnost, dostal postupně k té umělecké tvorbě. Když člověk dělá kvalitní práce a mají nějakou myšlenku, okolí si toho všimne a pak to jde ráz na ráz.

Co je u vás přednější – praktické kování, vrata, brána nebo abstrakce?
V současné době se považuji spíše z umělce, takže dávám přednost umělecké tvorbě než užitnému umění.

Stojíme u jednoho z vašich děl, říkáte, že je to buňka neboli číst buněčného dělení. Takhle si ji představujete nebo tak opravdu pod mikroskopem vypadá?
Samozřejmě ta struktura takto vypadá. Jde právě o tu koncepční myšlenku, o něco, s čím se můžeme setkávat dnes a s čím se lidé mohli setkávat v minulosti.

Jak dlouho trvala příprava všech vystavených prvků a co tomu předchází?
Výroba je velice rychlá. Předchází tomu studie té koncepce, a jestliže je člověk naprosto připraven a myšlenka je natolik vyzrálá, tak teprve se může pustit do díla. V podstatě celková příprava s výrobou trvala několik let.

Budete výstavu ještě doplňovat?
Těžko říct. Umělec je osoba velice nevyzpytatelná a nikdy nevíte, co ho napadne.

Máte mezi svými žáky nějaký talent, který se snažíte rozvíjet a podporovat?
S každým žákem se snažím pracovat na práh jeho možností. Nejdříve se ale musí stát kvalitním řemeslníkem a teprve potom, jestliže mají cit k umění, se můžou rozvíjet dál.