Dříve než vyběhl v sobotu 16. září na zelený trávník, ochotně poskytl pro čtenáře Deníku rozhovor.


Ohlédnete se za letošním létem? Co vás nejvíc pohladilo po duši?
Nemohu vypíchnout jen jednu epizodu, jeden den. Už to bude téměř pět let, kdy mi praskla aorta a byl jsem ve vážném ohrožení života. Těší mě, že se můj zdravotní stav stále zlepšuje a už netrpím vážnějšími výpadky paměti, jako dřív. I když jsem v tomto ohledu stále ještě ´expert´. Po dlouhé době jsem si také užil několik tuzemských dovolených – například jsem byl s dcerami na Pálavě. 


Co vás naopak vytočilo?
V tomto ohledu si vystačím svými některými chybnými výkony sám. Věci někde odložím a mám pak na sebe vztek, že je musím hledat…


Akcí po republice máte celou řadu. Neměl byste se na radu lékařů víc šetřit?
O to se snažím. Ale zároveň chci smazat dluhy lidem, kterým jsem dříve účast slíbil. Navíc mi brzy vyjde nová knížka a v souvislosti s tím mě čekají další setkání se čtenáři.


Máte na mysli román Čarodějka z Křemelky?
Ne, ten je stále ve fázi nedokončeného rukopisu. Ve čtvrtek 19. října vyjde pokračování Pohádek pro unavené rodiče s názvem Nové pohádky pro unavené rodiče. Je to odlehčená, pohodová, troufám si říci, že i humorná knížka nezatížená různými starostmi, rozvody, nevěrou nebo alkoholismem, jako některé moje povídky. Snad čtenáře potěší. Děj původních krátkých příběhů se posunul, z roztomilých holčiček jsou roztomilé puberťačky. Knížku ilustrovala Radka Folprechtová.

close Michal Viewegh před fotbalovým zápasem v Sedlčanech. info Zdroj: Marie Břeňová zoom_in


Píšete denně?
Mám období, kdy se k psaní jen připravuji – to doznívá právě nyní. Ale brzy psát začnu a potom u počítače sedím sedm dnů v týdnu šest až osm hodin denně.


Prohlásil jste, že spisovatelství je osamělé povolání…
Je tomu tak, ale protože psaním trávím většinu dnů v roce, mám na druhé straně potřebu si s lidmi popovídat. Tak i po stránce společenské funguji. Na Sázavě mám štěstí na sousedy, dobrou partou jsou kamarádi z benešovského gymnázia, s nimiž se občas potkávám. V Sedlčanech se rád zase vídám při fotbale s kolegy spisovateli a ilustrátory. Je to fajn. Doma mi také dělá společníka zlatý retrívr.


A pokud jde o ženskou společnost?
Je veřejným tajemstvím, že po druhém rozvodu jsem si našel přítelkyni Moniku. Každý potřebuje blízkou osobu, s níž si rozumí. Našli jsme se, ona byla v té době také sama. Svatbu nemáme v plánu. Je to především kamarádka. V žertu jí říkám, že jsem její nejmladší důchodce, protože se věnuje pečovatelské službě a rozváží po Sázavě obědy a o seniory se stará.


Dostal jste se od loňského září k mičudě? Trénoval jste?
Ne. Opět přicházím naprosto nepřipraven, ale v Sedlčanech jde spíš o společenskou událost než o sportovní výkon.


A jak je to u vás s jinými sporty?
Před nemocí jsem rekreačně běhal. Téměř ještě v padesáti letech jsem zvládl pražský půlmaraton a maraton. Vracím se k běhu velmi pomalu, zkouším jej v kombinaci s chůzí.


Napíšete jednu knížku ročně nebo jste si nastavil jiný rytmus?
Zatím mi to jakž takž vychází a rád bych tento plán i nadále dodržel, i z toho důvodu, že mě psaní živí.


Kromě vás znám snad ještě pouze sedlčanskou mladou spisovatelku Michaelu Burdovou, kterou psaní skutečně uživí…
Je nás v České republice skutečně jen pár. Přidal bych ještě Radku Třeštíkovou. Je to dáno tím, že vychází stále více knih ve stále menším nákladu. To je pro autory smutná realita.


Jsou novou cestou ke čtenářům také audioknihy? Z těch posledních připomeňme například titul Melouch namluvený Otakarem Brouskem ml. nebo audioknihu Bůh v renaultu, které dal hlas Jiří Dvořák…
Audioknihy jsou pro mě samozřejmě důležitý doplněk podoby knížek. Je to způsob, jak přitáhnout zájem jiného okruhu lidí, kteří raději naslouchají než čtou, ale z pohledu výdělku tvoří jen jeho zlomek.


Některé vaše knihy byly zfilmovány. Vybíjenou dokonce točil režisér Petr Nikolajev před třemi lety na Sedlčansku. Nechystá se další?
Vím, že producent uvažoval o zfilmování Biomanžela a Biomanželky, protože spojení obojího dává poměrně velký dějový oblouk. Já si to nejen jako divadelní hru, ale jako film také dovedu představit. Uvidíme, zda se při současné klesající návštěvnosti kin do toho pustí a zda se mu podaří sehnat sponzory, aby na tom neprodělal.


Platí stále, že se politické dění po nemoci nekomentujete?
Společensko politické dění jsem zachytil v knihách Mráz přichází z Hradu a Mafie v Praze. Nic podobného neplánuji. Podobná tématika vyžaduje i řadu setkání s policisty, seznámení se s vyšetřovacími postupy a takový výzkum je pro mě v současné době velmi náročný. Politiku komentuji jen výjimečně. Například když mě požádá o podporu člověk, jakým je starosta Sázavy. Vím o něm, že je to chlap, kterému jde o věc a ne o vlastní prospěch a o koryto.


Jste původním povoláním učitel. Neuvažoval jste někdy, že byste se vrátil za katedru? Nezdá se vám občas o tom?
Abych se vrátil na základku, na to bych neměl energii. Mít ve třídě třicet dětí, to bych určitě nezvládl. Ale budu učit tvůrčí psaní. Dostal jsem nabídku, a tak se ke kratšímu kurzu chystám.

Marie Břeňová