Co vlastně taková načančaná motorová modelka dělá, když se zrovna nevystavuje obdivu? Na tuto a další otázky se Příbramský deník zeptal osmadvacetiletého Miloše z Prahy.

Co takovéhle vybavené a načančané auto dělá, když zrovna nejsou soutěže?
Když nejsou soutěže, tak se na něm pořád něco mění, občas se svezu, ale většinou je v garáži. K ničemu jinému to není.

Takže k běžnému provozu tohle auto není? Neumím si představit vlézt dovnitř ve špinavých botách.
No, to moc ne. Na běžný provoz mám ještě jedno auto.

Jak dlouho vás tahle záliba drží a co vás k ní přivedlo?
Už se tomu věnuju asi deset let. Chtěl jsem mít něco, čím se můžu pochlubit, aby se lidé také otočili za mnou. Abych jen já nekoukal po těch druhých. Abych měl z něčeho radost.

Už jste si sedal za volant jako kluk?
Učil mě jezdit děda na polních cestách a okolo domu. Už je to dlouho.

Kolik jste už za tu dobu do aut nastrkal peněz?
Takhle to nedokážu říct. Vystřídal jsem už hodně aut. Tohle auto mám teď celý rok a už plno lidí přede mnou do něj dalo spoustu peněz. Já osobně jsem do něj dal osmdesát tisíc a není to skoro vidět, jsou to jen doplňky. V tom autě je výbava za tři sta tisíc.

Vyhrál jste už nějakou cenu?
Za tohle léto jsem vyhrál dva poháry, první a třetí místo. Uvidíme, jak se zadaří tentokrát.

Máte tu s sebou přítelkyni. Co ona říká na vašeho koníčka?
Hodně vztahů se mi tím rozpadlo. Co mám auto, tak to byly dva, tři vztahy. Moc žen tohle nechápe, protože u auta trávím devadesát procent svého volného času. Soutěž už je pak jen višnička na dortu.