Ze staré odstředivky s klikou (aby si stáčení děti pěkně užily) mašličkuje světle zlatý květový med a hlouček dětí se zaujetím pozoruje, jak se plní miska. Na dotaz jednoho z dospělých, co vlastně je to mašličkování, malí odborníci odpověď znají. Slova se ujímá Anetka, která by snad už sama svou výřečností a nadšením mohla včelaře Jiřího Šálka z Vysoké ve funkci vedoucí kroužku dobře doplňovat.

„Když med dělá takové provázky než se rozteče, je správně hustý," vysvětluje Anetka spolužákům, kteří, jak personál školy pevně doufá, se třeba nechají k včelaření zlákat. A za chvíli se už děvče prochází po místnosti s trubcem na ruce a nabízí ostatním hebký hmyz k pohlazení. Až dokud nedal najevo, že i hmyz potřebuje na toaletu…

S Jiřím Šálkem vede ve škole včelařský kroužek Veronika Etrychová. „Stáčíme první jarní květový med hlavně z blízké řepky a okolních zahrad," ukazuje z okna směrem k lesu, kde má škola svůj včelín. „Děti šly do kroužku s vervou, ale z 12 přihlášených zůstalo osmičlenné zdravé jádro. Ono to není jen chodit ke včelám, ale v zimě to vyžaduje teorii, což některé děti odradilo," krčí rameny včelařka. Když se ale podívá na malé svěřence, jak opatrně odvíčkovávají plástve a u toho si povídají proč a nač, má z nich radost. Jestlipak se včely dětí nebojí a naopak? „Máme docela klidné včely. A děti se jich ani moc nebojí. Zkoušíme si třeba pochovat trubečky, nemají žihadlo," vysvětluje vedoucí včelařského kroužku.

Včelařský kroužek při základní škole v Bohutíně má velkou tradici, jak připomíná ředitelka školy Vladimíra Melicharová. „To už v dobách, když já jsem sem chodila do školy. Takže jsem byla ráda, že se podařilo kroužek obnovit. Přihlásilo se docela dost dětí, ale postupně odpadaly. Doufám, že jak dnes vidí výsledky, že se nechají nalákat další. Na naše malé včelaře můžeme být hrdí," nešetří chválou ředitelka školy.