Kolik let už lidem melete mouku?
Už přes dvacet let. Řemeslo jsem převzal po tátovi a dědovi. Generace Dubských je tady ve mlýně už přes sto let, od roku 1913. Záznamy o tomto mlýně jsou ale dokonce až z roku 1570.

Okukoval jste práci svého dědy a táty už jako malý kluk?
To víte, že ano. Také mi táta v začátcích hodně pomohl. A teď už to po mě pomaličku přebírá zase můj kluk. Teď mu zase já dělám bílého koně.

Jaký je běžný den mlynáře?
No, moc se nezastavíme. Ale práce to není těžká. Vstávám tak kolem šesté, nakrmím zvířata a pak se jde mlít. Tři až čtyři dny v týdnu meleme bez přestávky ve dne i v noci. Ostatní dny pak končíme kolem půlnoci.

Co vás na mlynařině baví nejvíc?
Je to poctivé řemeslo, práce doma. Já jsem to měl asi v genech.

Je v dnešní době těžké mlýn udržet?
Občas to těžké je. My jsme malý mlýn. Během let došlo i na krize. Řešili jsme také i restituci. To jednoduché nebylo. Mlýn nám restituovali, ale bez vody. A mlýn bez vody…? Nakonec ale všechno dobře dopadlo.

Máte tu ještě mlýnské kolo?
Dnes už ne, meleme turbínou.

Co říkáte na dnešní trend bio výrobků a návratu k přírodním potravinám?
Je to trend, ale přitom pro naše předky tohle všechno bylo běžné. Všechno se musí dělat s rozumem. My vyrábíme klasické mouky a také grahamovou, celozrnnou a další. Jako jediní u nás jsme dokonce začali vyrábět také mouku konopnou.

Je nějaké typické mlynářské jídlo?
Ryby! U nás to rozhodně také platí.

Pokud se řekne mlýn, vybaví se mi zaprášená mlynářská čepice také prohlídka mlýna jako ve filmu Na samotě u lesa. Je tu nějaká podobnost i s vámi?
Já ani kluci už čepici nenosíme, zaprášené vlasy proto máme řádně. Ale prohlídky tu občas máme. Jezdí se sem podívat jak děti, tak i cizinci, kteří jsou z toho vždycky vyvalení. Fajfku nekouřím, ale náš vodník jo…

Víte co znamená…?

 
Vantrok – dřevěný žlab, část náhonu těsně u mlýna, kde byly dno a stěna vyloženy prkny                                                                                               Brdlení – jakási mříž dřevěná nebo kovová před stavidlem                                                                                                                                             Kočičák – kočičí kámen, kamenné ložisko z vápence, který při opracovávání vydával zápach připomínající kočku                                                                Kobylí hlava, žejbrovadla
 – nástroj k čištění a k oddělování šrotu                                                                                                                                   Učedník-prášek – tovaryš, který smetal mlýnský prach                                                                                                                                                 Šalanda – ubytování pro krajánka                                                                                                                                                                                     Husa – vybavení krajánků, tedy prostěradlo a přikrývka sbalené po délce a svázané v uzel, takže tvarem i barvou zavazadlo připomínalo husu