Den ztracených žen

„Soustředil jsem se tu na poslední korekturu obsáhlé knihy. Mapoval jsem v ní, čemu je který den od prvního ledna do 31. prosince mezinárodně zasvěcen. Požádal jsem o spolupráci jedenáct lidí. Vyhledávali jsme informace za pomoci počítače, televize, rádií a archivů. Zřejmě si každý pamatuje, že 8. březen je Mezinárodním dnem žen. Málokdo ale již ví, že 9. března je Dnem ztracených žen, 10. března Mezinárodní den blondýnek a 11. března je Evropský den mozku," podal s úsměvem hned několik příkladů. „Kniha vyjde před Vánoci, ilustroval jí Miroslav Pavlík. Připravoval jsem jí s chutí," řekl.

Slovník ulic podle osobností

Ke stanu si Ebr přivezl asi dvě kila novinových výstřižků, které třídil a některé hodlá použít. Chystá slovník pražských ulic, které nesou jméno po některé známé a jindy méně známé osobnosti. Každou z nich by chtěl čtenářům přiblížit. Na pultech by se měla objevit příští rok a už nyní o ni projevila zájem média a rozhovor s Vráťou Ebrem odvysílala ČT1 v hlavní zpravodajské relaci.

Autor nám ke své knize řekl: „Názvy ulic jsou zavádějící. Když se například řekne Svobodova ulice, tak se lidem vybaví, že dostala název podle bývalého prezidenta Ludvíka Svobody. Jen jeden z dotázaných Josef Hrubeš, který je velikým znalcem Prahy, okamžitě věděl, že pojmenování vzniklo podle zakladatele mateřských školek Svobody, velkého přítele hraběte Chotka. O svém počinu napsal spis, který vyšel česky, německy, dánsky…"
Na úvodních stránkách se prý také zmíní o tom, že v Košířích je Ebrova ulice.

„Můj jmenovec byl uhlíř, kterého si lidé vážili i díky tomu, že se angažoval v komunální politice. Když ho šli za války Němci zatknout, podařilo se mu utéci. Za dva dny ho ale někdo udal a skončil život na popravišti," poznamenal, jaké téma nyní zpracovává.

V hlavě prý má také další nápad. „Chtěl bych udělat maxiautogramiádu s lidmi, kteří nikdy nic nenapsali. Vypadá to na první pohled divně, ale mám tím na mysli setkání s potomky, příbuznými, partnery nebo partnerkami slavných spisovatelů, malířů a jiných umělců. „Mám kontakty a postupně oslovím příbuzné například Maxe Švabinského, Mikoláše Alše, Josefa Lady,…"

Vyznání Častoboři

Ebr se ze své lásky k Sedlčansku vyznal v knize s vážnější tématikou, v níž svůj osud zpracoval a ke spolupráci přizval Marií Formáčkovou Narozen na popravišti.

Citujme z ní: „Tou mojí nejzamilovanější činností jsou pořád pravidelné pobyty na břehu Slapské přehrady na Častoboři. Žiji tam jako poustevník v podmínkách, v nichž si libovali prvorepublikoví trampové, to znamená v souladu s přírodou, jen s tím nejnutnějším komfortem. Spím ve stanu, ovšem není to žádný přepych s předsíňkou či kuchyňkou, jak tomu bývá obvykle v kempech, nýbrž mám jen nejjednodušší stan… Vozím s sebou obyčejný psací stroj, na jehož klapot si lesní zvěř už dávno zvykla a na něm každé léto dávám dohromady nějakou knížku. Už jsem jich vydal celou řadu a doufám, že ještě nějaké přibudou."

Prý se jej kamarádi často ptají, jak to tam může vydržet celé večery bez rádia a televize. Pro ně má připravenou jasnou odpověď: „Právě večery a noci jsou v přírodě nejkrásnější. Jsou plné zvuků a vůní a člověku se tak krásně přemýšlí a spí." Marie Břeňová