Objevila se například v seriálu režiséra Karla Smyczka Špačkovi v síti ztraceného času či v seriálu Ulice.

Každý rok obhajuje svoji pozici v uměleckém oboru sólový zpěv a drama na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a také na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze.

Její kresba byla odbornou porotou složenou z osobností jako jsou například malíř Kristián Kodet či režisér Juraj Jakubisko vybraná z téměř čtyř set výtvarných prací mezi nejlepších devatenáct.

Gabriella má za sebou řadu veřejných vystoupení, z nichž za zmínku jistě stojí benefiční koncerty v Laterně Magice v Praze a v přímém přenosu slovenské televize i v bratislavském Národním divadle.

Kdy jsi se zpíváním začala?

Profesionálně zpívám asi od devíti let, ale jinak zpívám odmalička.

Zpívala sis jako ostatní děti nejprve s maminkou?

Maminka mi zpívala od narození, takže jsem nejprve zpívala doma, a pak, asi v osmi letech, jsem začala chodit do základní umělecké školy v Sedlčanech a v Sedlci - Prčici. Moc ráda vzpomínám na svoje učitelky Jaroslavu Krejčovou a Jaroslavu Štefanovou.

Tvoje nadání není jen hudební, ale i výtvarné, zkoušela jsi hrát. Čemu by ses chtěla v dospělosti věnovat?

Asi zpěvu a také herectví.

A máš tedy už představu, co bys chtěla studovat po základní škole?

Ještě nejsem rozhodnutá, buď se chci věnovat oboru kosmetička nebo půjdu studovat na konzervatoř.

Kde se hudebně vzděláváš v současné době?

Jezdím do Prahy na soukromé hodiny k profesorce z konzervatoře Renatě Podlipské.

Jaké veřejné vystoupení tě v nejbližší době čeká?

Mám rozjednané vystoupení s Vlastou Horváthem (vítěz druhé řady soutěže Superstar – pozn. Deníku). Zároveň o to, zazpívat si se mnou duet, projevili i Peter Dvorský a Petr Kolář.

To jsou odlišné hudební žánry, jaké hudbě by ses chtěla věnovat?

Bližší je mi moderní hudba.

Zpíváš jen přejatý repertoár nebo máš i svoje vlastní skladby?

Většinou zpívám přejaté písničky, ale mám jednu i svojí, jmenuje se Kluk v dešti a napsala ji pro mě Inka Rybářová, která je odmalička mojí oblíbenou zpěvačkou. Vždycky jsem toužila si s ní  zazpívat, a i to se mi po letech  podařilo. Moc si jí vážím.

Trpíš trémou?

Jen někdy a jen malou, takže ani ne. Když vystoupím na pódium a začnu zpívat, tak ze mě tréma nebo určité napětí spadne úplně.

A co publikum, jak ne tebe působí?

Snažím se příliš nevnímat, protože mám pocit, že mě to rozptyluje. Odmalička mám problém s očním kontaktem, tak se raději dívám jakoby do prázdna a soustředím se jen na hudbu.