Mnohé rodiny musely v té době opustit svoje domovy, protože celé území mělo sloužit jako cvičiště SS.
Někteří lidé našli azyl v okolních vesnicích u svých příbuzných, ale i zcela neznámých lidí, jiní hledali útočiště na jiných místech republiky. Nucené vystěhování tak poznamenalo jejich další osudy, někteří obyvatelé se už do svého původního bydliště po skončení války nevrátili.

O těžkých létech vypovídá výstava instalovaná v městském muzeu v Sedlčanech do 24. listopadu. Měli si ji možnost prohlédnout také návštěvníci vzpomínkového odpoledne, které 10. října Městské muzeum Sedlčany ve spolupráci s radnicí uspořádalo. Program začínal u památníku Lidé bez domova, u něhož položili starosta Sedlčan Jiří Burian, ředitel Městského muzea Sedlčany David Hroch a ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl věnec. Přihlížela tomuto výmluvnému gestu beze slov asi stovka občanů, z nichž převládali „dříve narození". Ale podívat se sem přišli i studenti gymnázia. Čestnou stráž po dobu pietního aktu stáli u pomníku skauti.

Oslovili jsme Břetislava Tolmana, který do svého bývalého rodiště přijel z Kamýku nad Vltavou. „Do Sedlčan jsem chodil do školy," těšil se na setkání s bývalými spolužáky. „Některé poznám na první pohled. Teď právě vidím Karla Vanžuru, s kterým jsem seděl v lavici," poznamenal. Jaroslava Sedláčková z Chlumu u Nalžovic na setkání pozvala příbuzné z Prahy. „Tu dobu osobně nepamatuji, ale vím, že moji rodiče byli vystěhováni v nedalekých Líchovech," řekla nám. „Když jsem byla malá, tak jsem se o to, co prožili, příliš nezajímala. Jsem tady, abych se teď dozvěděla co nejvíc," uvedla.

Josef Velfl postavil svoji prezentaci ve společenském sále kulturního domu na tématu Příbramsko a heydrichiáda. „Téma zahrnuje i události, které se bezprostředně týkají vystěhování Sedlčanska, protože součástí šíleného plánu germanizace českého a moravského prostoru, jehož z hlavních aktérů byl Reinhard Heydrich jako zastupující říšský protektor, bylo zlikvidování území osídleným ryze českým obyvatelstvem. Mezi tato území patřilo Sedlčansko, Benešovsko," řekl před svým vystoupením. Hovořil také o obětech nacismu, mezi které patřili také osobnosti odboje, které působily nebo žily na Sedlčansku. „Mezi nejslavnější patří beze sporu generál Josef Balabán, který zde chodil do školy. Vzpomenout chci také neohrožené podporovatele parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha. K těm statečným patřila nožířská rodina Rebcova," poznamenal Velfl.

Starosta Sedlčan Jiří Burian sdělil přítomným ve společenském sále, kterých se tu sešlo kolem dvou set, jak se dotkly válečné události jeho rodičů, kteří byli vystěhováni rozhodnutím úřadů do Borotína u Sudoměřic a strýce, který byl vystěhován na Slánsko, kde pak strávil celý život. „Já jsem naštěstí tuto hrůznou dobu nezažil," poznamenal. „Myslím si, že je třeba tyto události připomínat zejména mladé generaci i budoucí generaci. Tyto události se už nikdy nesmí opakovat." Uvedl, že by byl rád, kdyby na setkání hovořili především návštěvníci v sále, aby společně besedovali. „Vzpomínky se nedají zapsat, ty jsou ve vašich duších a srdcích," řekl závěrem vystoupení. A právě osobní setkání lidí, jejich vyprávění, byli tím nejcennějším na celém odpoledni.

Marie Břeňová