Co prožíval v následujících dnech i v letech, které přišly po revoluci, se rozpovídal za pultem obchodu, který vlastní se svojí životní i obchodní partnerkou Zdeňkou Pokornou.

Co se vám vybaví, když si vzpomenete na 17. listopad 1989?

Ten den, byl to pátek, jsme měli zrovna sraz s průmyslovkou v restauraci Sevastopol tady v Příbrami, a co se dělo, jsme se dozvěděli teprve druhý den.Pracoval jsem v příbramském masokombinátu, a tam už se všechno odvíjelo asi jako všude jinde.Přišli tam studenti, které nejprve ředitel, protože to byl straník, nechtěl pustit, no a pak si samozřejmě pamatuji chrastění klíči na náměstí tady v Příbram.


Chápal jste tu dobu jako šanci pustit se do podnikání?
Tenkrát ani ne. Nejprve jsem začal jezdit autobusem jako řidič, potom, když jsem v podstatě svoje místo nechal kamarádovi, jsem si vzal svoje autobusy a začal podnikat. Na tu dobu ale nevzpomínám moc rád, i když jsem měl ze začátku hodně zakázek a daně nebyly prakticky žádné. Pak to ale začalo: DPH, daň z obratu, čím dál dražší pohonné hmoty. Nakonec se z toho stalo rizikové podnikání, takže jsem byl opravdu rád, že se mi podařilo z toho dostat.

Moje přítelkyně ale začala podnikat hned po revoluci a od roku 1992 začala obchodovat s látkami. Věnovala se hlavně velkoobchodu, dovážela látky ze zahraničí. No, a za to, co vydělala, koupila dům, ve kterém teď máme obchod. Já jsem sem přišel v roce 2000.

Jak vám jdou obchody v současné době, kdy si spousta podnikatelů stěžuje na krizi?

Za prvé máme štěstí, že jsme ve svém a nemusíme platit nájem, a za druhé máme svůj stálý okruh zákazníků. Poskytujeme i služby, děláme návrhy interiérů, i tím si získáváme další klienty. Jezdí nám lidi z Prahy, Berouna, i třeba z Tachova. A sázíme za kvalitu.