Jak dlouho se věnujete skákání?
Klasickým skokům do vody se věnuji od 11 let, pak nám bohužel v Pardubicích zavřeli skokanský bazén a postavili tam aquapark. Takže nějaký čas jsem trénovala v Německu. Po návratu jsem začala s cliffdivingem.

Čím je pro vás cliffdiving atraktivní, co vás baví?
Nejvíc mě baví asi ten let. Je to nepopsatelný pocit.

Co se vám honí před skokem hlavou?
V hlavě mám jen ten skok, pořád si ho promítám. Zkouším si i tělem přípravu. Je to už výška, skok musí být stoprocentní, jinak může dojít k nepříjemným úrazům.

Co je u skoku nejdůležitější?
Nejdůležitější je odraz, kterej musí bejt dokonalej. Odraz musí bejt hodně do vejšky a musí bejt dopnutý nohy. Od něj se všechno ostatní pak odvíjí. Samozřejmě i technika skoku musí bejt perfektní a dopad – ten už nějak dopadne. (smích)

Utrpěla jste dosud nějaké úrazy?
Kromě modřin a odřenejch nohou jsme žádnej úraz neměla.

Kde trénujete?
V Pardubicích není možnost, v Praze k nám také nejsou moc přátelští, takže trénujeme bohužel jednou ročně na čtrnáct dní před High Jumpem v Havířově, kde mají výborné podmínky, ale je to dost finančně náročný. Chtěli bychom trénovat každej měsíc, abychom mohli třeba příští rok na mistrovství do Švýcarska.

Máte možnost srovnat ročníky High Jumpu, jak se za tu dobu změnily podmínky, náročnost…?
Já  bych řekla, že je to pořád stejné. Záleží také dost na počasí. Předloni pořád pršelo a byla zima, takže svaly byly ztuhlý a skákalo se hůř. Ale jinak bych řekla, že je to rok od roku lepší a tohle je zatím nejlepší ročník. 

Jak se připravujete?
Nejdůležitější je gymnastická příprava na zvládání salt a vrutů.

S čím se při tréninnku nejvíc nadřete aco je pro vás naopak jednodušší?
Já už moc nedřu. (smích) Když jsem dělala klasický skoky do vody, tak to byla pro mě dřina, protože jsem točila víc salt než dvě, takže tohle je pro mě zábava. Strašně si to užívám. Skáču pro lidi a i vlastně trošku pro sebe, něco si tím dokazuju, protože už je to vejška.  

Z jaké výšky jste skákala?
Nejvíc tady těch šestnáct metrů. Vyšší vejšky nechám radši chlapům. Ona to už není sranda. Tělo musí být extrémně zpevněný, aby nedošlo k těžkejm zraněním.  

Je důležitá i abstraktní představivost?
Je to strašně důležitý. Jak klasický skokani, tak cliffdiveři to musí mít v hlavě srovnaný. Vidět skok a promítnout si ho v hlavě. Díky tomu se orientují, jak skok následuje, jestli je tam salto, vrut, jak jsou vysoko a jak skok provést.

Je při skocích rozdíl u mužů a žen?
U holek se mi to líbí víc, jsou elegantnější. Říkáme, že je to takovej balet ve vzduchu. A chlapi zase točej ty salta a na to se taky dobře kouká. V tom jsou chlapi lepší.

Co byste doporučila těm, co se tomuto sportu chtějí začít věnovat?
Určitě gymnastiku a trampolínu. Měli by umět také salto. Nebo je mohu pozvat na kempy, které pořádáme s Lucií Absolonovou. Rádi přijmeme nové členy a nadšence mezi sebe. Letos jsme měli pět nováčků, kteří se začlenili skvěle a strašně se zlepšili a užívají si to.

Co nyní plánujete a co ladíte?
Já ladim. Ladim formu. (smích) nejsem už nejmladší, takže já už se asi do nějakejch novech skoků nebudu hnát. Chtěla bych příští rok na mistrovství Evropy v cliffdivingu do Švýcarska, ale uvidíme, jak to bude s časem.

Máte ještě čas na nějaké další zájmy či studium?
Já jsem letos odmaturovala a půjdu na vysokou školu. K tomu všemu mám ještě dva koně, takže mám každej den vystaráno, domů přijíždím až večer. Mám toho moc, ale baví mě to. Doma na zadku bych sedět nedokázala.

Máte ještě i jiné koníčky?
Jezdím na snowboardu a každej rok zajedu na hory do Německa, Rakouska… Naopak v létě se ráda „vykydnu" na pláž v Chorvatsku, kdy čtrnáct dní jenom ležím na zádech. (smích) Jinak zajdu i do posilovny, mám ráda kolečkový brusle, ale na nic jiného moc už nemám čas.