Více než půl století chová poštovní holuby a své zálibě se hodlá naplno věnovat i v pokročilejším věku. O své „pošťáky", kterých má stále 140, se stará pečlivě a s láskou. Než si ráno uvaří kávu, jde jim dát vodu a krmení, ve voliérách i v budníku udělá nutný úklid. Přes zimu zůstávají holubi ve voliéře, v tomto období je nechá dopoledne prolétat alespoň na dvacet minut, v sezoně je vypouští na hodinu už v pět ráno a navečer jim dopřeje další hodinu letu.

Prostudovaný má již dopodrobna „letový plán" závodů na letošní rok. V cizině prý nebyl dobrých dvacet let, cestují jeho opeřenci. Má však jasno, kam všude se během dvou desítek startů letos podívají, respektive z jakých zahraničních měst se musí co nejrychleji vrátit domů ke svým holubicím.

Nejcennější pohár je z olympiády

V Čechách je kolem dvou tisíc chovatelů poštovních holubů a na Moravě prý také tolik – možná o několik set méně. Ladislav Pešek patří k těm nejúspěšnějším a nejuznávanějším. Když všechny trofeje spočítal, došel k úctyhodnému číslu 115.

Většinu pohárů, které od roku 1963 v soutěžích získal, opatruje v garáži rodinného domku. Může se pochlubit tím, že titul nejlepšího chovatele ve Středočeském kraji mu byl udělen osmkrát. Dvakrát dosáhl na trofej mistra Čech a jeden pohár má na štítku napsáno, že je pro nejlepšího šampiona Čech a Moravy. Nejvíc si však chovatel považuje ocenění z olympiády v polské Poznani z roku 2011. „Tam se dostalo jen deset nejvýkonnějších holubů z republiky a z toho dva byli moje," říká pyšně.

Garáž Peškových pamatuje mnohá setkání chovatelů a vyprávění u kávy nebo u sklenky dobrého vína přivezeného z Moravy. Kamarád František Větrovec místo povýšil ještě tím, že přinesl chovateli ceduli Kavárna U holuba Ferdy. Ladislav Pešek vysvětluje, že nejde o náhodný nápis. „Holuba Ferdu jsem koupil kdysi od belgického chovatele za dvanáct a půl tisíce korun. I když to nemusí být pravidlo, povedl se. Ferdu snad znají holubáři napříč republikou," pochvaluje si. Dodává, že holubi jsou v nejlepší kondici tak od dvou do šesti let. „Mohou se dožít dvaceti let. Ferdovi je devatenáct, nelétá, už se jen tak šochtá," poznamenal s tím, že „vejminek" si vysloužilec užívá u dalšího sedlčanského chovatele.

První body 
připíše v Ambergu

Startem prvního letošního závodu, který se bude bodovat, je 1. května německé město Amberg. Následují další místa Erlangen, Kupferzell, Heibron. „Nejvzdálenějším bude z devatenácti startů 6. srpna Orleans ve Francii," říká Ladislav Pešek. Do Sedlčan to budou mít jeho šampioni kolem 980 kilometrů. K moři do Orleansu je ale chovatel nepoveze.

„Nakošujeme je u Petra Sirotka, sejde se nás u něj zhruba dvacet. Přímo ze Sedlčan jsme tři – ještě pošťáky chová Jan Náhoda a právě Petr Sirotek s partnerkou Drahuškou. Kromě rodového kroužku každý dostane na nohu čip," upozorňuje, že dříve užívané startovací hodiny jsou minulostí. „Čip je rychlejší, aktivuje se podobně jako když v supermarketu platíte kartou. Když doletí holub domů, tak sedne na takovou anténku, kde ovladač zaznamená data," vysvětluje zjednodušeně.

Z Orleansu do Sedlčan za 24 hodin

Ladislav Pešek využívá při chovu metodu, kdy nechává holubici v budníku jen jedno vajíčko, aby se nevysilovala a vychovala jen jedno holoubě. Ostatní vejce si odváží jeho kamarádi chovatelé. „Holoubata odstavím a jak snesou ´kvočny´ vejce podruhé, tak do týdne je seberu. Pak žijí holubi a holubice odděleně – stanou se z nich vdovci a vdovy. Několik dnů před závodem je dávám zase k sobě, a je radost pozorovat, jak se vítají, vrkají a náramně se k sobě mají. Holub pozná, že má svoji milou doma a chvátá, aby se k ní z místa, kde je vypuštěn, vrátil co nejdřív," říká. „Vdovci se musí krmit opatrně, aby neztloustli, nezlenivěli, ale byli tak akorát," upozorňuje, že i na správné výživě záleží.

Chovatel si stěžuje na krahujce a kuny, kteří dokážou udělat pořádnou rotiku. Musí ale počítat i se ztrátami během závodu. Při vypuštění z Kupferzellu musel například dva kusy oželet. Některým kolegům se vypuštění holubi vůbec nevrátí. Zalistuje sešitem a říká: „V Orleansu byli nasazeni čtyři moji holubi a všichni se nejen vrátili, ale i umístili," připomíná si stoprocentní úspěch z loňského roku.

„Erlangen je odtud asi 350 kilometrů, start byl v šest hodin ráno a první doletěl už za tři hodiny," uvádí pro představu. „Z Orleansu jim to trvá do Sedlčan tak 24 hodin – na cestu měli jasno a denní teplotu 28 stupňů," dodává. V sešítku má také záznam o opeřenci, kterého už v duchu odepsal. „Vrátil se za osm dní, cestou se mu něco přihodilo, zřejmě ztratil orientaci," soudí.

Ladislav Pešek potvrzuje, že v každém chovu se vyskytne některý jedinec, který patří k jeho oblíbencům – buď je dobrý na střední nebo na dlouhé tratě. „Ale v poslední době mě nejvíc hřeje, když se dozvím, že někteří holoubci třeba i z Moravy, kteří pocházejí ode mne, vyhráli nějakou prestižní cenu," dodává.

Nikdo z rodiny se „nepotatil"

Ladislav Pešek plánoval oslavu svých osmdesátých narozenin, které měl 4. dubna, nadvakrát. „S kamarády holubáři se sejdeme v Lovčicích. Rodinná sešlost bude nejen k mým osmdesátinám, syn Láďa má 55. narozeniny a dcera Jana padesátiny – všichni jsme se narodili v dubnu, oslavíme to devátého," vysvětluje. Podotýká, že ještě má syna Zdeňka, který se ale narodil v jiném znamení zvěrokruhu.

„Mám tři děti, čtyři dospělá vnoučata, jedno malé a jedno se má narodit a také dvě pravnoučata," sčítá potomstvo. Z těch dospělých však žádný zájem o chovatelství neprojevil. „Kluci měli jako malí své holuby, ale omrzelo je to," dodává. Možná i proto daroval dvacet pohárů předsedovi organizace, aby vyměnil jen štítky a měl motivační ceny pro mladé chovatele z Příbramska.

O politice se chovatelé nebaví

Ladislav Pešek nemá rád, když se vedou u piva politické řeči a srovnává se, jaké to bylo za komunistů a jaké je to teď. Místo nadávání, jak se z někoho snaží podnikatel v práci sedřít kůži, dává přednost jiným tématům. „Ještě, že jsem u těch holubářů, tam se bavíme o tom, jak kdo holuby páří, pochlubíme se, komu se co povedlo, některé kusy si vyměníme, hecujeme se, čí holub bude v další sezoně lepší. Takové povídání člověku dává radost a chuť do života," poznamenal oslavenec. Marie Břeňová