Martin Petřík z 9.B má jasno, proč pomáhat druhým. „Vím, že spousta dětí je nemocných. Mám třeba mladšího bratra, tak mě napadlo, že by se tu mohl ocitnout i on, a tím bych mohl pomoct vlastně i jemu,“ vysypal ze sebe Martin před předáním darů dětskému oddělení příbramské nemocnice.

Sbírku uspořádal Klub přátel školních lavic při Základní škole ve Školní ulici. „Většinou děláme dvě humanitární či charitativní akce za rok, aby se děti učily pomáhat,“ podotýká ředitelka školy Dana Křápková.

Škola má žákovský parlament. Na něm se děti s dospělými dohodli, že by bylo nejlepší dát peníze ze sbírky do regionu. „Vždycky jsme dávali peníze na nějaké nadace nebo na povodně. Rozhodli jsme se, že část dáme na dětské oddělení a část do městských jeslí, kde jsou postižené děti,“ pokračuje Dana Křápková.

Sbírka měla dvě části. Podařilo se nastřádat (díky rodičům) 15 tisíc korun. Ostatní věci jako dárky, oblečení pro kojence a také hračky přinesly do školy maminky žáků. A protože měla škola ještě zásoby psacích potřeb a kufříků, přibalili je školáci k ostatním dárkům.

Dárce přivítal nejen ředitel Stanislav Holobrada s velkou pochvalou, ale samozřejmě také primář dětského oddělení Pavel Marček, který dodal: „Někomu se může zdát, že jsme na tom tak špatně, že potřebujeme brát dárky od lidí. Tak to ale není. U dětí si vážím toho, že se zamyslí nad potřebami druhých, vyjadřuje to jejich morální postoj. Můžu jim jen poděkovat a přát, aby se sem nevraceli jako pacienti.“

ANKETA: Co vás přimělo pomáhat?

Žáci základní školy ve Školní ulici při předávání dárků v nemocnici.

František Vestfal, 6.A

Chtěl jsem pomoct těm nemocným dětem. A mít z toho dobrej pocit. Sám jsem ještě naštěstí v nemocnici neležel.

Žáci základní školy ve Školní ulici při předávání dárků v nemocnici.

Monika Tranová, 9.C

Když se vcítím do kůže těch ostatních, tak bych taky byla určitě ráda, kdyby byl někdo schopen mi pomoci. Myslím si, že i sebemenší pomoc je k něčemu dobrá.

Žáci základní školy ve Školní ulici při předávání dárků v nemocnici.

Petr Holeček, 9.C

No, tak je to dobrý pocit, že tímhle pomůžu malým dětem. Snažím se pravidelně účastnit všech podobných humanitárních nebo charitativních akcí, které škola pořádá.

Žáci základní školy ve Školní ulici při předávání dárků v nemocnici.

Anna Pražská, 6.B

Je to prostě hodně dobrý pocit, že pomáhám dětem, které jsou zrovna v nebezpečí života, mají rakovinu nebo nějaké podobné nemoci.

Žáci základní školy ve Školní ulici při předávání dárků v nemocnici.

Nikola Bicanová, 9.A

Určitě mě k pomoci vedl dobrý pocit, to, že jsem něco přinesla, přispěla. Mám mladšího sourozence a kdyby mu něco bylo, taky bych byla ráda za pomoc.

Školáci ze Školní ulice obdarovali dětské pacienty v nemocnici.

Martin Petřík, 9.B

Vím, že spousta dětí je nemocných. Mám třeba mladšího bratra, tak mě napadlo, že by se v nemocnici mohl ocitnout i on, a tím bych mohl pomoct vlastně i jemu.

Školáci ze Školní ulice obdarovali dětské pacienty v nemocnici.

Markéta Nekolná, 9.A

Mě to hlavně přineslo dobrý pocit, protože já sama jsem byla v té krizové situaci, kdy jsem tady ležela. Ležela jsem taky dva měsíce v Motole a strašně mi to pomohlo.