Vysídlení začalo po atentátu na Heydricha a odehrálo se v několika etapách. Zasáhlo na sedmdesát obcí, sto osmdesát osad a třicet tisíc lidí. Toto vysídlení hluboce a navždy poznamenalo životy místních obyvatel. Nejenže podstatně narušilo stávající život lidí, kteří pracovali převáženě v zemědělství a již po několik pokolení byli srostlí s krajem a půdou, která jim dávala obživu, ale znamenaly i silné komplikace v zařizování existence nové.

Přesídlenci byli povinni si nalézt nové ubytování sami mimo území cvičiště. Většina se snažila ubytovat někde poblíž, ale nakonec hledali ubytování po celém Protektorátu. Nejobtížnější bylo najít volnou zemědělskou usedlost, ať už ke koupi nebo pronájmu. K vyhledání ubytování napomáhal Ústav pro péči o přistěhovalce, který byl původně zřízen po Mnichovské dohodě pro obyvatele, kteří museli odejít z pohraničí. Ústav zjišťoval u obecních úřadů volné prostory a tyto prostory pak přesidlovací kancelář nabízela.

I když se po válce obyvatelé vraceli na místa, kde bydleli, našli tam jen zničené domy se zbořenými stěnami, vyražená okna a dveře, zpustošená pole, nepoužitelné studně s vodou nevhodnou k pití. Všude v okolí byly miny a granáty, na každém kroku na ně číhalo nebezpečí a smrt. Obnova území byla po válce financována organizací UNRRA, tato pomoc po odmítnutí Marshalova plánu ustala.

Neveklov.

Neveklov. Autor: archiv Městského muzea Sedlčany