Když jí bylo třiadvacet, studovala vysokou školu a aktivně sportovala. „Hodně jsem trénovala, připravovala se na triatlon, dělala jsem atletiku a často běhala,“ říká Nikol Pazderová. Právě při letním běhu to přišlo zcela náhle: udělalo se jí špatně a pocítila obrovskou únavu. „Když jsem se vrátila domů, lehla jsem si a ucítila prudkou bolest v levém prsu,“ vzpomíná. V té chvíli ji nenapadlo, že by mohlo jít o něco vážného.

Tedy – napadlo, ale hned zase tu myšlenku opustila. Rakovina přece nebolí – a navíc je na ni ještě moc mladá… Přece jen ale zašla ke gynekologovi, když si v prsu nahmatala tvrdou bulku. Lékař ji okamžitě poslal do mammodiagnostického centra, kde jí odebrali vzorek.

V příbramské nemocnici otevřel nový pavilon
V příbramské nemocnici otevřel nový pavilon. Určený je pro dětské pacienty

„Tenkrát jsem bezstarostně odjela na dovolenou – a málem si pak zapomněla přijít pro výsledky biopsie,“ vzpomíná Nikol. O to větší šok přišel, když se dozvěděla diagnózu: agresivní zhoubný nádor.

V té chvíli přišel první životní obrat: začala podstupovat chemoterapii, která trvala půl roku. Poté se rozhodla pro oboustrannou mastektomii – s tím, že později dojde na rekonstrukci prsů. „Nechat si odstranit prsa bylo asi nejtěžším rozhodnutím v mém životě, protože ve 23 letech často holky myslí hlavně na vzhled,“ připomíná.

Opakované komplikace

Rozsáhlý chirurgický zákrok se bohužel neobešel bez komplikací. Potkala ji cévní mozková příhoda – a probudila se s necitlivou levou rukou, částečně nehybnými prsty na levé noze a brněním v levé tváři. I když se problémy postupně upravily, Nikol neměla vyhráno: projevily se problémy s imunitou a se štítnou žlázou, musela také podstoupit operaci srdce.

Trápení nebyl konec ani ve chvíli, kdy se po šesti letech rozhodla pro rekonstrukci prsou: její tělo implantáty nepřijalo. „Musela jsem si je nechat vyjmout, což bohužel vedlo k dalším zdravotním problémům,“ vypráví. Zdůrazňuje však, že ji ani na chvíli neopustilo přesvědčení, že nemoc dokáže porazit.

Deníku řekla, že na rozdíl od řady pacientek i pacientů, jimž nyní pomáhá, ji netrápily obavy, že by se nemoc mohla vrátit. Prostě si řekla, že s pomocí moderní medicíny a výborné péče lékařů dokáže svůj život vybojovat.

Režisér Petr Hruška se pustil s příbramským souborem do nastudování opery Figaro.
Zpěv, hudba, tanec a krásné kostýmy. Divadlo A. Dvořáka uvede v premiéře Figara

„Každý den si teď užívám naplno,“ raduje se z toho, co leckomu přijde jako samozřejmost. Deníku potvrdila, že se nebrání třeba ani návštěvám bazénu. A jestli někdo zírá, neřeší to. Míní však, že na odlišnosti už si společnost zvykla: když třeba někdo nemá končetinu, není to problém. A pokud se ženy, které přišly o prsa, vysvléknou do plavek, okolí často ani nic nepozná. „Nosí epitézy,“ zmínila Nikol prsní náhrady, jejichž používání může pomoci v sebevědomém návratu k běžným aktivitám. „Já je ale nepoužívám: neslučovalo by se to s tím, že plavu sportovně, pro kondici,“ říká.

Vyléčením nic nekončí

Hned po uzdravení se Nikol pustila do aktivní podpory ostatních žen a šíření osvěty. Na to vlastně pomýšlela už od chvíle, kdy se dozvěděla svoji diagnózu. „Viděla jsem před sebou kamarádky a spolužačky, které by stejně jako mě vůbec nenapadlo, že můžou být v nějakém ohrožení,“ vysvětluje, že už tehdy si řekla, že až bude mít sílu, musí něco podniknout.

Začala pracovat v Alianci žen s rakovinou prsu, kde pomáhá onkologickým pacientům a věnuje se šíření prevence. Už devět let, navzdory vlastním zdravotním komplikacím. „Vedu zde projekt Bellis, který se zaměřuje na podporu mladých pacientek. Třetím rokem navíc hájím práva žen s rakovinou prsu v organizaci Hlas onkologických pacientů,“ připomíná své aktivity.

Nový kemp Riviéra Zbečno nedávno prošel kompletní rekonstrukcí.
Vodácká sezona začíná. V kempech u Berounky to žije hlavně o víkendech

Jsou potřebné, protože hodně lidí si myslí, že pokud se nemocné ženy vyléčí, všechno už je v pohodě. Není. „Trvalé následky jsou u nich často doživotní – a mnohdy se perou se vším samy. Přesně z toho důvodu se jim snažím pomáhat,“ vysvětluje Nikol, jež se o první červnové neděli podílela na organizování pražské akce Survivorship Day: oslavě života pacientů, jimž se onemocnění rakovinou podařilo překonat.

Setkání známé z jiných zemí u nás poprvé připravil Hlas onkologických pacientů. Účastnili se i lékaři či organizátoři workshopů zaměřených na kvalitní život po prodělané onkologické léčbě – nechyběly ale ani módní přehlídka či hudba.

Návrat do běžného života

Předsedkyně výboru Hlasu onkologických pacientů Petra Adámková zdůrazňuje, že cílem organizace je usnadňovat pacientům návrat do běžného života. „Na místě jsme jim proto poradili, jakým způsobem by se o sebe měli po léčbě starat, ať se to týká výživy nebo fyzické aktivity,“ konstatuje.

„Jde o témata, která se v nějaké podobě dotýkají prakticky každé rodiny,“ upozorňuje primářka Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martina Zimovjanová. „Sdílení základních informací srozumitelnou formou a aktivní přístup k prevenci a péči po onkologické terapii může zlepšit toleranci léčby a vést k úspěchu terapie a podpoře zdraví,“ oceňuje aktivity pacientských organizací. S důrazem jak na práci s nemocnými, tak s jejich příbuznými.

Počet pacientů s onkologickou diagnózou se v naší republice blíží k půl milionu: data ministerstva zdravotnictví zmiňují více než 457 tisíc osob. Pomáhá moderní léčba – a také právě preventivní a podpůrné programy.