„Dobrovolnická práce mnoha lidí z Příbramska, kde žijí potomci vězňů, bachařů, vojáků i horníků, bude symbolickou snahou o odčinění křivd, ke kterým zde docházelo,“ zdůraznila myšlenku vítězného návrhu Daniela Wagnerová z příbramského odboru životního prostředí.

Výsadba letos připadne na sobotu 13. listopadu. Město akci uspořádá v součinnosti s Hornickým muzeem Příbram s možností prohlídky za symbolické vstupné. Vězni z pracovního lágru byli totiž nejčastěji využíváni na těžbu uranové rudy. Více o putovní akci na www.alejsvobody.cz.

„Přínosem aleje bude nejen utužování vztahů, ale také zadržování vody v krajině a ochrana půdy před erozí. Výsadba proběhne podél polní cesty z osady Vojna na osadu Zavržice a památník Vojna. Jeden strom bude symbolicky vysazen v areálu památníku Vojna,“ doplnil vedoucí odboru životního prostředí v Příbrami Petr Walenka. 

Akci pořádá město Příbram ve spolupráci s Nadací Partnerství za podpory Nadace Tipsport, generálního partnera iniciativy Sázíme budoucnost. V pořadí již čtvrtou Alej svobody zde vysadí za pomoci dobrovolníků z řad partnerů i veřejnosti.

Putovní výsadba navazuje na loňskou výsadbu Aleje svobody v Šatově, předloňskou sametovou Alej svobody vysazenou ve Vestci u Prahy ke kulatinám sametové revoluce a výsadbu Aleje svobody pod Řípem v roce 2018 k oslavám sta let Československa. Vznik aleje mohou lidé podpořit prostřednictvím veřejné sbírky ZDE.

Novou cestu lemovanou stromořadím budou moci využívat nejen místní, ale také turisté. Na polňačku navazuje několik turistických tras, cyklotrasa a poutnická cesta Via Nova. Lokalita propojuje tři Vojny: nejvyšší vrch města Příbram (667 m n. m.) a Příbramské pahorkatiny, osadu Vojna a památník, kde nyní leží Muzeum obětí komunismu a dějin uranového hornictví.

Příběh tábora Vojna

Uprostřed lesů, 5 kilometrů jihovýchodně od Příbrami, leží jeden z nejzachovalejších bývalých vězeňských areálů ve střední Evropě. Návštěvníky „vítají“ podivné umělé kopce – pozůstatky těžby, dvojitý ostnatý drát a nechvalně známý nápis v českém provedení: Prací ke svobodě.

Ke vzniku lágru přispěli mezi lety 1947 až 1949 němečtí váleční zajatci; své jméno získal po nedalekém vrchu Vojna. Po nuceném německém odsunu zde začal komunistický režim nezákonně a bez soudu soustředit své politické odpůrce. Postupně vznikl v místě protkaném uranovými, stříbrnými a železnými žílami největší tábor nucených prací pro těžbu uranu v Československu. Na vrcholu uranové těžby na Příbramsku zde bylo 1 420 vězňů. Obdobná zařízení existovala na Jáchymovsku a Slavkovsku.

Od roku 1951 další dekádu slouží tábor hlavně jako vězeňské zařízení, kde končili „nejnebezpečnější, zvláště státně bezpečnostní zločinci“. V praxi se jednalo o hořký mix odpůrců režimu odsouzených ve vykonstruovaných procesech na 10 a více let a skutečných kriminálníků. Podmínky těžkého lágru tak byli nuceni sdílet jak aktéři druhého odboje, tak i bývalí nacisté a kolaboranti. 

Na základě amnestie z roku 1961 tábor zanikl, zbylí vězni byli z velké části přesunuti do druhého příbramského tábora Bytíz. Ten byl posledním funkčním vězeňským táborem při uranových dolech. Vojnu Lešetice pak do roku 2000 využívala armáda, v roce 2005 byl zrekonstruován a otevřen veřejnosti jako památník.

Táborem prošly legendy protifašistického odboje, jako válečný stíhač František Chabera; hrdina bitvy o Británii Sylvestr Müller; Pravomil Raichl, šestkrát raněný na válečné frontě; velitel parašutistické skupiny Tungsten Rudolf Pernický; důstojník přidělený Janu Masarykovi Bohumil Zelenka; Stanislav Svozil, odsouzený k trestu smrti nacisty i komunisty; starosta československého Junáka Antonín Suma nebo řada umělců, jako prezident českého PEN klubu Jiří Stránský nebo spisovatelé Karel Pecka a Zdeněk Rotrekl. Na Příbramsku zemřelo v pracovních táborech v letech 1951 až 1961 nejméně 53 mužů.

Příběh tábora sestaven na základě informací Hornického muzea Příbram.