Má za úkol zlepšit vztah žáků k matematice a vyburcovat je k samostatnějšímu uvažování. Například prvňáčci a druháci v 1. základní škole v Sedlčanech se už podle ní učí.

„Úroveň matematiky v celé republice klesá. To, co jsme se naučili ve škole my, tak současní školáci neumí. Ať jde o trojčlenku, výpočet procent… Nedokáží si tak například spočítat, že když si vezmou půjčku, nemohou ji pak splácet. Víme ale také, že děti na prvním stupni jsou více ochotny spolupracovat a daleko přirozeněji se seznamují s daným předmětem," říká ředitel školy Libor Novotný.

Matematika vyučovaná podle profesora Hejného spočívá v tom, že se děti neučí přesně daný postup, neříká se jim, že jen jedna cesta k výsledku je správná. Od nejjednodušších krůčků si ji vytvářejí.
„Nejen v matematice, ale i například v přírodě, platí, že dojít k cíli je možné několika směry. Tak i děti hledají různé postupy. Necháme jim v tom volný prostor," ztotožňuje se s novou metodou ředitel.

Změnit se musí hlavně učitel

Jiné postupy však musí v tomto případě volit i vyučující. Nesmí počtáře nasměrovat na cestu správného řešení, kterou znají oni sami. „Děti tak musí samy přemýšlet a logicky uvažovat. Pak jsou ochotny přiznat i chybu a diskutovat, proč ji udělaly," podotýká ředitel, jenž prý měl možnost vidět dobré výsledky v jedné z neratovických škol.

„Učitelky, s nimiž jsem tam měl možnost hovořit, potvrzovaly, že lépe látku zvládají i méně nadané děti. I slabší žáci počítají lépe než průměrní žáci v jiných školách a nenásilně se seznamují se zlomky, zápornými hodnotami a lépe se přehoupnou i přes číslici deset než při klasické výuce. A důležité je, že matematika je baví," konstatuje Libor Novotný.

Odrostlejším školákům by se o nové výuce matematiky mohlo jen zdát, jak potvrzuje příbramská školačka Laura Babjaková: „Já se matematiku nerada učím, ve škole mně výklad nudí a nebaví mě. Pokud by bylo možné výklad změnit a žáci by mohli nacházet vlastní způsoby řešení, tak by to bylo určitě lepší."

Žádné domácí úkoly z matematiky

A tak lze sedlčanským žákům jen závidět. Úkoly z matematiky nedostávají. „Hrozilo by, že rodiče jim budou vnucovat to, co se sami učili. V tom okamžiku jim zamezí v tom, aby hledali vlastní cesty," vysvětluje nevhodnost domácích úkolů ředitel Novotný s tím, že dopracovat se k výsledku v matematice je podobné, jako jet ze Sedlčan do Prahy. „Jeden člověk tvrdí, že je to nejlépe okolo Štěchovic, jiný by raději zvolil cestu na Příbram, třetí na Benešov. Kudy pojedu a zda autem, vlakem nebo autobusem, přece záleží na mně. Zadání je dostat se do Prahy," dodává.

V Příbrami se nám nepodařilo najít základní školu, kde by se podle mírumilovné metody Milana Hejného vyučovalo. Možná je to velká škoda. Většina škol učí podle Odvárko – Kadlečka, stejně jako například v Základní škole pod Svatou Horou. „Nová metoda výuky matematiky je mě osobně sympatická. Nejsem zastáncem tvrdého přístupu. Děti by měly dostat šanci přijít na výsledek po svém. Ale, jak říkám, nejsem učitel matematiky," vyjádřil se zástupce ředitele Jaroslav Umlauf.

ANKETA: Jak se vám nová výuka matematiky líbí?

Michaela Sirotková, Příbram.

Michaela Sirotková, 32 let, Příbram

"Tenhle nápad se mi líbí. Mně samotné matematika nikdy moc nebavila a tohle by mohlo být v dnešní době zajímavé řešení pro žáčky. Doma máme předškoláka, tak jsme zvědavá, jak to budeme zvládat."

Laura Babjaková, Příbram.

Laura Babjaková, 15 let, Příbram

"Bylo by to i pro mě lepší. Já se matematiku nerada učím, ve škole mně výklad nudí a nebaví. Pokud by bylo možné výklad změnit a žáci by mohli nacházet vlastní způsoby řešení, tak by to bylo určitě lepší."

Metoda podle profesora HejnéhoMilan Hejný je autorem originální metody pro výuku matematiky, Teorie generických modelů. Ta vychází z metody jeho otce Víta Hejného a z vlastní zkušenosti Milana Hejného jako učitele matematiky na základní škole v Bratislavě. Spočívá v tom, že učitel zadává žákům zajímavé úlohy a nechá je společně řešit. Žáci si musí sami vytvářet „generické modely" řešení úloh a tato činnost je musí bavit. Od roku 1990 působí na PedF UK v Praze a svoji metodu, pro niž zpracoval řadu učebnic matematiky pro první stupeň ZŠ a o niž je zájem i v zahraničí, rozšiřuje pro středoškoláky.
Hejného metoda je založená na tom, že učitel dětem neříká nové informace, žáci musí kouzlo matematiky objevovat sami. Příkladem je krájení dortu. Žáci překládají barevné kolečko papíru, „dort", na poloviny, čtvrtiny, osminy, šestnáctiny. Učitel je navádí, aby poměřovali jednotlivé části tak dlouho, než zjistí, že když odkrojí dvě osminy, tak jim ještě tři čtvrtky dortu zbudou. Vše probíhá nenásilně. Jako hra. Díky kolečku papíru získají děti představu, jaký podíl z celku zlomek tvoří. Až budou ve vyšších ročnících počítat s abstraktními čísly, půjde jim to lépe. Zdroj: Wikipedie a idnes.cz

Marie Břeňová, Markéta Jankovská