Zájemci se mohli seznámit s prací vědců, s nejmodernějšími vědeckými přístroji, výzkumnými projekty AV ČR a s nejnovějšími trendy v aplikované fyzice na pracovištích ústavu v Praze, Plzni i v Novém Kníně. 


Detašované pracoviště Ústavu termomechaniky AV ČR Aerodynamická laboratoř v Novém Kníně nabídlo prohlídku hned tří laboratoří. První dvě jsou součástí oddělení Dynamiky tekutin, jehož vedoucím je Martin Luxa, třetí laboratoř, Laboratoř sdílení tepla a hmoty, vede Zdeněk Trávníček.


První z nich je Laboratoř vnitřních proudění


Zabývá se prouděním plynů při vysokých rychlostech a jeho zkoumáním především pomocí optických metod (interferometrie, šlírová a stínová metoda) a pneumatických metod. K tomuto zkoumání jsou využívány štoly bývalého zlatého dolu, který vzhledem k vhodné poloze a příhodným přírodním podmínkám pracoviště využívá jako podtlakovou nádrž, která pohání aerodynamické tunely. Budova s tunely je přímo spojena s čelním portálem štoly. Vlastní podtlaková nádrž začíná 30 metrů za tímto portálem, ve skalním masivu nezvětralé horniny, zhruba 65 metrů pod povrchem skály. S aerodynamickými tunely je propojena potrubím o průměru 90 centimetrů.

Vysokorychlostní aerodynamické tunely nasávají vzduch z atmosféry přes silikagelovou sušárnu, oblázkový, pískový a fironový filtr. Celkem 5 tun silikagelu je nasypáno ve třiceticentimetrových vrstvách. Rychlost nasávaného vzduchu nepřekročí 1 m/s. Za filtry proudí vzduch do vstupní komory, do níž jsou zaústěny vstupy všech aerodynamických tunelů. Po použití je možné silikagel regenerovat a znovu použít. Regenerace čili vysoušení se provádí v současnosti automaticky, a to horkým vzduchem o teplotě 120 °C ohřívaným v elektrické peci pod prostorem filtrů. Laboratoř je zaměřena nejen na základní výzkum jevů, které se vyskytují v proudění stlačitelné vazké tekutiny, ale je i partnerem pro průmyslové podniky, které vyrábějí veliké stroje pro energetiku, například parní turbíny do tepelných elektráren.


Jako další je Laboratoř aerodynamiky prostředí


Ta se věnuje studiu procesům v atmosféře a studiu problémů životního prostředí. K tomu používá pro fyzikální modelování dějů v mezní vrstvě atmosféry speciální aerodynamický tunel. Jedná se modely situací, které ukazují reálné následky nejrůznějších situací, či chemických havárií. Jako příklad je možné uvést odhad emisní zátěže na modelu ulice Podbielsky Strasse v Hannoveru. Pro její stanovení byl zároveň studován zjednodušený model průběhu znečištění výfukovými plyny a následně interpretovány naměřené výsledky.


Pro další příklad z reálné situace nemusíme chodit daleko, je jím stanovení příčin znečištění ovzduší olovem z Kovohutí Příbram. Na základě smlouvy mezi Ústavem termomechaniky AV ČR a KOVOHUTĚMI Příbram byl proveden výzkum znečištění ovzduší olovem, emitovaným ze závodu. Přestože v roce 1993 byl vybudován nový komín a použity další technologie, které emise snížily o dva řády, přesto byly opakovaně v okolí naměřeny nadlimitní hodnoty těžkých kovů.


Přímou fyzikální simulací v aerodynamickém tunelu byly stanoveny hodnoty průměrných denních a ročních koncentrací v okolí závodu. Výzkumy prokázaly, že zavedením nových technologií a realizací ekologických opatření bylo dosaženo podstatné redukce denních i ročních přízemních imisních koncentrací a těžké kovy musí pocházet z jiného zdroje. Ukázalo se, že zvýšené koncentrace těžkých kovů pocházejí z emisí desítky let ukládaných v okolní půdě, které se například při polních pracích nebo meteorologických jevech dostávají do atmosféry.


Dalším příkladem praktického využití je simulace chemického útoku na Staroměstském náměstí a v jeho okolí, díky kterému je možné předpovědět možný vývoj situace a připravit reakce složek Integrovaného záchranného systému.


Laboratoř sdílení tepla a hmoty 


Laboratoř se zabývá experimentálním sdílením tepla a hmoty a zároveň i mechanikou tekutin. Zde se při návštěvě dozvíme řadu zajímavých informací nejen například o problematice sušení papíru při jeho výrobě, ale třeba i o netradičních a přitom velmi účinných způsobech chlazení elektronických součástek pomocí takzvaných syntetizovaných proudů.