Obilná sýpka se stala výraznou výškovou stavbou města. Objekt stojí na trojúhelníkovém půdorysu s useknutým close Obilná sýpka v Příbrami, vystavěná firmou architekta Františka Bělky mezi lety 1936 až 1937. zoom_in rohem k trati. Jak tu kdysi provoz vypadal? Podle Josefa Podlahy asi takto: „Obilí bylo do sýpky přiváženo ze vzdálených míst dráhou po železnici do stanice Příbram a odstavnou kolejí k západní straně budovy. Z okolí Příbramě se sváželo automobily, povozy s koňskými nebo volskými potahy k východní straně budovy s rampou, kde se pytle nakládaly na vozíky. Výtahy se zrno obilovin vyváželo do pater a přesypáváním obilí mezi šesti podlažími bylo vysušováno. Větrání bylo termostatické s elektropohony. Na vrcholu věžičky byl větrací komín."

Uskladňování obilí

Slované ve své východoevropské vlasti se živili převážně zemědělskými plodinami, pěstovali obilí – pšenici, žito, oves, z luštěnin hrách a čočku. Zemědělským plodinám se na hluboké černozemi dobře dařilo, obchodovali s ním s byzantským Řeckem.
Při stěhování mladých Slovanů na západ, do decimované střední části Evropy přibližně po linii Hamburk – Benátky, na konci 5. a začátkem 6. století, vezli si zrní obilovin a plody luštěnin s sebou. V nových domovech pro obživu začali zemědělsky hospodařit. Pro výsev část obilí ukládali do sýpek – obilnic vyhloubených v zemi až do 2,5 metru, hruškovitého tvaru, někdy vypalovaných. Dno sýpky vystlali slámou a zrno zakryli taktéž vrstvou slámy, aby nepromrzlo. Otvor uzavřeli dusanou hlínou ve vrstvě cca 0,5 m a navrch obložili kameny, aby se na zrno neprohrabali myši. Obilnice kopali většinou u svých chýší – polozemnic, někdy byly soustředěny na jednom místě pro celou osadu. Tento způsob uskladňování obilí k setbě se na některých místech udržel až do poloviny 20. století.

Později se stavěly dřevěné stodůlky na kůlech, oddělené od chýší cestou, aby je nemohl zachvátit případný požár. Obiloviny byly skladovány v pytlích.

V novověku se stavěly kamenné stodoly vzdálenostně oddělené od osad. Takováto výstavba stodol ještě částečně v Příbrami existuje, ale již neslouží původnímu účelu (příkladem jsou řady stodol za sokolovnou). V ulici Československé armády je ve stodole hospoda, v rohové bez střechy venkovní posezení a vedlejší bazar. Další stodoly v řadě byly zbourány, na jejich místě stojí kotelna a zbylo stromořadí cesty kolem stodol (viz snímek vlevo dole).

Na vesnicích jsou stodoly oddělené od obydlí dlouhým dvorem. Na ochranu před myšmi do stodol dostávaly jídlo kočky.  close Místo odpočinku tragicky zesnulého dvanáctiletého Toníka Hrubého. Chlapec zahynul v sýpce zasypán zrním v roce 1951. zoom_in
Výstavbou moderní objemné příbramské sýpky získalo město na hospodářské důležitosti.

V roce 1951 se stala nešťastná událost. V sýpce zemřel dvanáctiletý chlapec Toník Hrubý (*31.5.1939 – +18.8.1951), zasypán zrním.

Odstavení provozu obilné sýpky

V 70. letech vláda rozhodla změnit místo válečně strategického skladu obilovin ze strategického uranového města Příbramě na místo s obdobnými podmínkami železniční dopravy. Obdobně bylo rozhodnuto, že Příbram nesmí mít jednu městskou kotelnu, ale každý blok domů musí mít vlastní kotelnu. V případě bombového napadení města nebyly by zničeny potravinové zásoby a nezasažené domy by bylo možné vytápět. Nové místo bylo určeno u milínského nádraží, dostatečně vzdáleného od městečka Milín i od nádraží. Nové silo obilovin bylo vyprojektováno ve větších objemech než příbramské. Postavili ho polští stavbaři.

Příbramská sýpka tím pozbyla své jedinečné důležitosti a tento stav se po roce 1990 ještě prohloubil do likvidace podniku Hospodářské družstvo. Zůstal po něm jen téměř nečitelný nápis Hospodářské družstvo na severní stěně objektu, na západní stěně byl stejný nápis odstraněn již dříve.

(Josef Podlaha, maja)