Při této příležitosti se uskuteční šermířsko-divadelní představení na téma ztráty a znovunalezení náramku společně s ukázkami ze života Vikingů a předvedením dobových řemesel a boje. Na náměstí Jiřího z Poděbrad se bude konat od 10 do 14.30 hodin.

Repliku náramku zhotovil mistr zlatník František Zajíc, který nám odpověděl na několik otázek.

Jak jste se k této zakázce dostal?
„Před časem mi pan Roman Abušinov z příbramského Hornického muzea zaslal podklady s dotazem, zdali by bylo možno vyrobit repliku náramku. Jelikož mne starověké řemeslo zajímá, rád jsem jeho nabídku přijal. První věcí bylo detailní prozkoumání dodaných podkladů a promyšlení co nejlepšího pracovního postupu. Náramek je tvořen čtyřmi tordovanými pruty nestejné tloušťky, které jsou na koncích zakovány do pramenů přecházejících do tenkých drátů. Dráty jsou pak spleteny do uzlu, který tak vytváří pevný spoj.“

Co bylo na výrobě nejsložitější?
„Nejtěžší bylo správné spočítání délky jednotlivých pramenů, musel jsem počítat s roztažením materiálu při kování. Další oříšek představovalo zkrácení prutu při zkroucení. Nakonec pro ujištění se ve svých výpočtech jsem zkusil vyrobit náramek z mědi a na něm jsem si celý promyšlený postup ověřil v praxi. Dále jsme se ještě zabývali otázkou složení slitiny. V původním náramku bylo podstatně méně stříbra než by se na první pohled zdálo. Zkoušel jsem utavit slitinu podle té původní, ale materiál, který jsem získal, měl pořád nažloutlou barvu. Myslím, že to bylo způsobeno rozdílnými surovinami dnes a tehdy.“

Jaký materiál jste nakonec zvolil?
„Stříbro 800/1000. Výroba samotná šla poměrně hladce, protože jsem si při výrobě měděného náramku našel ideální postup, a mohl jsem se tak soustředit na důležité detaily. Vykování prutů a následné svaření kovářským způsobem proběhlo podle mého očekávání. Problémem se nakonec ukázaly být dráty, které byly vykovány z pramene, respektive jejich tloušťka. Ta se musela několikrát zmenšovat a celý uzel rozplétat. Dráty byly velice křehké, rády praskaly při každém pokusu o narovnání, a tak bylo o zábavu postaráno. Nemožnost vzít si originál do ruky a přeměřit si jej v tom konkrétním místě znamenala, že jsem musel provést mnoho pokusů, než jsem mohl být s výsledkem spokojen. Poté následovalo už jen jemné přebroušení povrchu a nanesení patiny. Patinoval jsem pomocí síry, aby náramek vypadal na dobu svého vzniku.“

Čím byla tato výroba výjimečná?
„Tato zakázka nebyla výjimečná pracností provedení, jako spíše množstvím malých detailů. Ty paradoxně původní tvůrce udělal jen tak bezmyšlenkovitě, jak mu to zrovna vyšlo, ale které přesně zkopírovat původní technikou zabralo spoustu úsilí, času a umu…“

Co vám výroba repliky dala?
„Byl jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet práci poněkud jiného, spíše kovářského druhu. Většinou se totiž zabývám výrobou replik Velkomoravských náušnic, a tam se jedná o velice jemnou, až filigránskou práci na špercích mnohem menších rozměrů. Práce na zakázkách tohoto typu mne vždy potěší, protože mi pomáhají rozšířit si obzor. A to je u řemesla jako šperkařství velmi důležité.“

Kde si mohou zájemci vaše šperky prohlédnout?
„V současné době se mé šperky dají vidět především na internetu a pak v několika galeriích v Brně.“

Náramek byl u Nového Knína nalezen v roce 1965, o tři roky později se dostal do sbírek příbramského muzea. Váží 37,5 gramu, je převážně z mosazi, z menší části ze stříbra a dalších příměsí. Hlavní výskyt náramků tohoto typu je ve Skandinávii a v Dánsku, kde byl vyráběn v 10. až 11. století. Na našem území se jedná o unikát, pravděpodobně souvisí s knížecím dvorcem v Novém Kníně nebo Živohoští v 11. století.

KAREL SOUČEK