David Kočí z milínského klubu Hells Pekels prý rozhodně ne. Od dětství se s partou kamarádů scházel kvůli motorkám v nedaleké chatě a ta jim postupem času začala být malá. Stroje přibývaly, lidi jakbysmet. A tak si založili klub v objektu vedle železničního přejezdu, kde se po náročném vyklizení starého harampádí schází dvanáct lidí „přes motorky". Vyměnil by David Kočí motorku za něco jiného? Je vyznavačem ďábelských jízd? Vyplatí se motorka nebo přítelkyně?

Poznali jsme se loni na akci Route 66 v Příbrami, plné srdcařů, kteří nohama objímají většinou pomalejší stroje. Milínští pekelníci byli mezi nimi. 

Jste blázni silnic nebo vychutnávači?
Ďábelské jízdy zrovna nejsou naší doménou, i když název by tomu mohl napovídat. Když se rozčílíme, tak jsme zlí, ale na nic si nehrajeme (směje se). Máme každý několik motorek, novější i starší. Yamaha, těch máme nejvíc. Já mám rád všechny, veterány i ty nové. Každá si vyžaduje jiný přístup, ale srdcovky jsou všechny. Dokážeme se bezpečně vyblbnout, ale zároveň i vychutnat cestu.

Březen je pro motorkáře výzvou k pořádné projížďce. Už máte jasno, kam letos se stejně založenou partou vyrazíte? Co motorkářské srazy? Vím, že máte za sebou docela štreky jako Kosovo, Albánii, Makedonii…
Na takový ty celostátní srazy se nechystáme, ale máme v plánu pár začouzených srazů, kde je krásná a přátelská atmosféra. Mám na mysli srazy Jawy 250. Naposledy se Jawáč konal myslím loni v září, tam jsme byli společně a bylo to bezvadný. No a jinak se letos asi rozdělíme na dvě bandy. Jedna vyrazí do Švýcarska na Mount Blanc, druhá se vydá směr Chorvatsko, Černá Hora, jak se komu sejdou peníze.

Jaké mají Pekelníci zázemí?
Nejdřív jsme se scházeli v jedné chatě v Milíně, pak jsme se přesunuli ke kolejím u přejezdu. Abychom tu mohli být, museli jsme si máknout při úklidu. Schůzi máme jednou týdně, ale v kontaktu jsme vlastně pořád. Známe se od základní školy. Nejmladším členům je jednadvacet let.

Jádru Pekelníků táhne na třicet, někteří už třicítku přesáhli. Loni jste se zmínili, že už stavíte baráky, takže spoustu peněz na čmoudící kamarádky spolyká rodina. Jak je to u vás, Davide? Vyměnil byste motorku za ženskou?
Motorky jsou jeden z mých nejdůležitějších koníčků a je mi hloupý to takhle říct, ale nikdy bych se kvůli ženský motorky nevzdal. Myslím, že k tomu nemusí být přímo motorkářka, stačí tolerantní partnerka.