Návštěvu překazila špatná zpráva

Příčinou požáru byla podle vyšetřovatele hasičů závada na elektrickém spotřebiči. Požár byl vlastně ironií osudu. Kdo zná Josefa Němce, ví, že je hasič. Hasič Pepa. Kdekdo tedy nevěřícně s úsměvem na rtu kroutí hlavou nad tím, jak vůbec může velitel hasičů vyhořet. I kamarádi si z legrace přisadí. Pepa se jenom směje. Ví, že to nikdo z přátel zle nemyslí. A smát se musí. Je čerstvým tátou ani ne dvouměsíční holčičky, která má ještě tři starší bráchy. Naštěstí, jak říká Pepa, všechno dobře dopadlo a nikomu se nic vážného nestalo. To se ale o druhém vánočním svátku tvrdit nedalo, když uvnitř domova, kde na děti čekaly dárky od Ježíška, začaly řádit plameny.

Jak se to tedy všechno na Boží hod schumelilo? Redaktor Příbramského deníku měl možnost přijet tři týdny po požáru do Lazska na návštěvu.

Volala sousedka, že hoří chalupa

Pepa a jeho žena Darina s malou Barunkou v náručí vzpomínají. V ten den odjeli na rodinnou návštěvu do Chraštiček. Za dvě hodiny zvoní telefon. „Volala sousedka, že nám hoří chalupa. Skočil jsem do auta, po chvíli mi volal operační z Kladna. Tím se mi to potvrdilo. Pak volali kamarádi, jestli můžou vykopnout dveře. Jak jsem se blížil, tak jsem zpomaloval. Z dálky jsem viděl spoustu modrých světel. Před vraty stála příbramská cisterna, na silnici kolegové z Milína, policie a vyšetřovatel hasičů,“ vypráví Pepa.

Jeho žena Darina, říkejme jí Dáda, při povídání kojí Barunku a s ustaranou vráskou na čele pozoruje kolem sebe tu spoustu práce, co ji čeká, než bude zase všechno mít svoje místo. Ještě to potrvá. Nábytek v obýváku byl po požáru pochopitelně na vyhození, nahradily ho skříňky a sedačka od přátel. Ale zdi a podlaha už jsou čisté, kamarádi se činili.

Lidé zachraňovali, co se dalo

Po příjezdu k chalupě Pepa vběhl dovnitř, bylo dohašeno. „Venku stála spousta lidí. Nabízeli nám baterky a nářadí. Zachraňovali, co se dalo,“ popisuje Pepa.
Syn místního hospodského Robert Kopička a Vlasta Malý si navzájem v plamenech zachránili život. Jednomu z nich se přiškvařil na oblečení přebalovací pult, druhý se v dýmu zamotal do kočárku.

„Přiběhli Pavel Syblík a Marek Bartoš a přinesli hasičáky. Potom přijeli profesionální hasiči z Příbrami, šichta C. A těm bych chtěl obzvlášť poděkovat za inteligenci hašení, v baráku bylo minimum vody. Profesionálnímu zásahu velel Pavel Kostka,“ poznamenal s uznáním Pepa. Dodává, že jako hasič není žádná padavka, ale nejvíc ho prý trápilo, že se čtyři děti s mámou nemají kam vrátit.

„Sami dva bychom si nějak poradili, ale ti prckové zrovna o Vánocích…“ nemůže dokončit větu Pepa, nemluví o tom zrovna rád.

Tolik lidí! Věci mezi nebem a zemí…

Když bylo po všem, kamarádi Pepu doslova vyhnali k sousedům, zabezpečili spáleniště a do rána chalupu hlídali. „Ráno přijelo osmadvacet lidí pomáhat a večer byly okopané omítky. Následně se tu děly věci mezi nebem a zemí, to se prý nedá popsat. „Každým dnem to tu rostlo do krásy, já jsem jen vozil potraviny, pití a materiál. Nechtěli mě tady. Od lidí z vesnice jsem dostal zázemí, lidé nosili guláš, peřiny, nářadí. Dokonce se na nás finančně složili. Všem lidem, kteří nám pomohli, bych chtěl moc a moc poděkovat,“ zdůrazňuje Pepa a dodává, že i známí ze všech stran začali posílat oblečení na děti, hračky, zdravotnický materiál, aby mohla rodina fungovat.

Jenom Barunku nic netrápilo

Co to všechno znamenalo pro novopečenou maminku, která dva týdny bydlela se čtyřmi dětmi u sestry? „Psychicky nejhůř na tom byl náš tříletý syn. Nikdy nespal jinde než doma. Pořád chtěl domů, takže se mi moc ulevilo, když jsme se vrátili. Na druhou stranu tu ještě všechno hledám. Bude to ještě chvíli trvat, než se s tím popasujeme. Jediný, kdo neměl žádný stres, byla snad jen Barunka,“ usmála se statečně Dáda.