Zálibu v gastronomii a posléze ve vaření našel díky starší sestře. Ta emigrovala do zahraničí a Petr ji často navštěvoval. Brala ho do rakouských restaurací, kde se v něm probudila láska k jídlu a potažmo vaření. Když mu bylo patnáct let přišla za ním mamka a zeptala se ho, co by chtěl dělat. Odpověděl hned, že by chtěl být kuchařem. Prošel si se školou cukrárnou, pekárnou apod. Jezdil dokonce do Rosovic na jatka a zpět na skateboardu. Tato fáze života pro něj byla velkou školou.
Nyní Deník vyzpovídal Petra Kunce v dalekém Bangkoku. Otázky směřovaly na gastronomické téma, ale dostalo se také na život v Bangkoku.

Mohl byste v krátkosti čtenářům představit? Jak jste se dostal z Rožmitálu až do exotického Bangkoku?

Je to díky mé dlouholeté dřině, píli a zkušenostem v gastronomii a mnoha výborným kontaktům v oboru. Toto jsou hlavní důvody toho, že nyní vařím v kuchyni
v Bangkoku.

Před několika měsíci s vámi Deník přinesl rozhovor před odletem do Bangkoku. Zabydlel jste se nyní již v thajské metropoli? Jaké jsou vaše první dojmy z nového domova?

Z prvního dojmu jsem měl perfektní pocity. Po čtrnácti hodinách letu pro mě přijel na letiště vůz a odvezl mě na hotelový pokoj s pocitem, že můžu vydechnout (smích). Thajsko je jiná země, jsou zde jiné mravy, lidé, jídlo, kultura, chování, prostě vše jinak. Je to nový svět s novými nástrahami a zážitky.

Má Bangkok nějaké typické znaky, které jsi poznal? Je něčím originální, jak v dobrém tak ve špatném slova smyslu?

Samozřejmě. Odlišné je tady počasí, jídlo, lidé jsou více pozitivní a oproti Evropě mají méně starostí. Od života moc nečekají. Obyvatelé Bangkoku jsou velice skromní, věří v Buddhu a to je jejich smysl života. Nepotřebují hrady a zámky jako lidé v Evropě. Za ničím se nehoní a žijí z jednoho dne na druhý.

Mohl byste čtenářům popsat, v jakém restauračním zařízení pracujete v Bangkoku a na co se zaměřujete?

Pracuji pro jednu z top restaurací v Bangkoku. Jmenuje se Calderazzo a jedná se o italskou restauraci a samozřejmě také o italskou kuchyni. Připravujeme vše z domácí italské kuchyně, a z top class produktů, které jsou dnes na našem trhu. Devadesát procent produktů je dovezeno z Evropy, Japonska a Austrálie.

Jaká je vaše pozice v kuchyni?

Má pozice v kuchyni je šéfkuchař. Moje poslední zaměstnání, které jsem opustil právě kvůli exotickému Thajsku, byla italská restaurace v Londýně s názvem Locanda Locatelli 1 Michelin Star. I z tohoto důvodu jsem byl vybrán a povolán do exotického Thajska do restaurace s vysokým standardem.

Je Bangkok mezinárodní metropole, co se týká gastronomie? Nebo se zaměřuje na určitá typická jídla?

Samozřejmě je. Má velký potenciál a vše jde kosmickou rychlostí vzhůru. Díky celé Asii, Austrálii a Americe má velice vysoký gastronomický standard. Ale také tradiční jídla jsou absolutně delikátní. Miluji thajskou kuchyni (smích).

Máte za několik měsíců, které jste prožil v thajské metropoli, nějaký kuriózní nebo zajímavý zážitek?

Zážitků mám každý den v kuchyni se svými spolupracovníky z práce nespočet. Každý den jim něco vysvětluji anglicky a nikdo mi nerozumí, protože nikdo z nich neumí řeč. Ale našel jsem si svoji vlastní metodu. Říkám tomu znaková řeč rukama i nohama (smích).

Srovnání je velmi ožehavá disciplína, ale přesto se zeptám. Dokázal byste srovnat Prahu, Londýn a Bangkok? Kde to nejvíc žije? Kde jsou nejvstřícnější lidé? Kde se tobě osobně žije (lo) nejlépe?

Tak samozřejmě vše má své pro a proti a nechtěl bych se nikoho dotknout a nebo urazit. Každá zkušenost vám vždy rozhodně něco dá a něco vezme. Já velice rád cestuji a poznávám rád nová a nová místa, takže mně je všude dobře.

Mnoho lidí zná Bangkok z kultovního filmu Pláž. Podíval jste se také na nějaký z kouzelných ostrovů, které byly v tomto filmu ukázány?

Ještě jsem bohužel neměl možnost, protože stále pracuji, ale byl jsem na prodlouženém víkendu 150 kilometrů jižně od Bangkoku na překrásném ostrově jménem Ko Si Chang v překladu ostrov Slonů. Opravdu to bylo něco neuvěřitelného.