U jaké věkové skupiny dětí je tento druh zánětu nejčastější a postihuje opravdu jen děti?
Akutní zánět středního ucha je onemocnění především raného dětského věku, ne však výlučně. Vyskytuje se samozřejmě i u dospělých, jen s mnohem menší frekvencí. V období do 4 let věku je incidence přibližně 200/1000 dětí ročně, zatímco v pozdějším období, tedy do věku 12 let, klesá incidence přibližně desetinásobně.

Co je příčinou vzniku zánětu?
Akutní zánět středouší je nejčastěji komplikací zánětu horních cest dýchacích. Infekce přestupuje do středního ucha Eustachovou tubou, což je spojka mezi středním uchem a nosohltanem, jejíž normální funkcí je vyrovnávání tlaku mezi nosohltanem a středouším. U dětí je Eustachova tuba širší, kratší a horizontálněji položená než u dospělých, průnik infekce je tedy mnohem snazší. Svou roli hraje i stav imunitního systému dítěte. Prostup infekce do středního ucha krevní cestou, tedy při celkovém onemocnění jako je například chřipka, je mnohem méně častý.

S jakými příznaky malý pacient přichází?
Onemocnění probíhá zpravidla prudce – bolest ucha je píchavá, často pulzující. Brzy se u dětí přidává horečka, u nejmenších dětí se nezřídka setkáváme s celkovou schváceností, bolestmi bříška nebo průjmem a zvracením.

Jak se zánět léčí a je vždy nutné „píchání" ucha?
Provedení paracentézy (píchání) není vždy nutné. Záleží, v jakém stadiu se středoušní zánět nachází. V počáteční fázi si každý rodič může vystačit sám s anemizačními nosními kapkami (nikoliv sprejem), nutíme dítě smrkat nebo mu nosík odsáváme, na bolavé ouško přikládáme ledové obklady a podáme dítěti lék proti bolesti. Pokud navštívíme lékaře, může nám v tomto stadiu předepsat ušní kapky, které tlumí zánět a bolest. Ve stadiu, kdy se bubínek počíná vyklenovat hromadícím se sekretem ve středouší, je provedení paracentézy nezbytné, aby se předešlo následným komplikacím. Podání antibiotik vždy pečlivě zvažujeme, dle typu sekretu, který se ve středouší nachází.

Přináší s sebou „píchání ucha" nějaká rizika pro dítě?
Provedení paracentézy má svá rizika, proto také patří do rukou odborníka – tedy otolaryngologa. V současné době je provádění paracentézy „lege artis" možné pouze pod mikroskopem. Komplikací může být poranění zvukovodu, přerušení řetězce kůstek ve středním uchu, poranění vnitřního ucha nebo poranění tegmen tympani (kostěný strop středoušní dutiny, který ji odděluje od nitrolebního prostoru) s následnou meningoencefalitidou. Nutné je ovšem zdůraznit, že neprovedení indikované paracentézy má rizika mnohem častější.

Jaké jsou komplikace neléčeného zánětu středního ucha?
Toto je příliš rozsáhlá otázka na krátkou odpověď. Komplikace vznikají nejčastěji při nesprávné indikaci paracentézy, nesprávné antibiotické terapii a oslabeném imunitním systému. Obecně komplikace středoušního zánětu jsou jednak lokální (otogenní) a jednak vzdálené (nitrolební s postižením mozkových plen, mozku, nitrolebních žilních splavů).

Můžeme sami jako rodiče udělat něco, co by zamezilo vzniku této choroby?
Preventivní opatření nejsou jednoduchá. Primárně je zapotřebí prevence již při katarech horních cest dýchacích tj. začít ihned s terapií – nasadit dítěti anemizační nosní kapky, odsávat nosík dítěte. Svou roli jistě hraje i posilování imunitního systému, zamezit pasivnímu kouření – již bylo prokázáno, že děti vystavené pasivnímu kouření mají vyšší incidenci zánětů středouší, nemalou úlohu hraje i očkování dítěte, především očkování proti bakterii Haemophilus influenzae nebo kmenům Streptococcus pneumoniae, která jsou dnes již u dětí povinná.

Dagmar Čerňanská