Pohoda, která se ale každou chvíli může změnit v tragédii. Na to, aby aby se ve vodě nikomu nic zlého nestalo, dohlíží ten, kdo si zábavy zrovna moc neužije.
Ano, správně. Řeč je o plavčíkovi, v našem případě spíš o plavčici.
Pod budkou pro plavčíka, kde by nevydržel ani Terminátor, je lavička. A z té celý den bystrým okem pozoruje cvrkot dvacetiletá Tereza Štancová z Příbrami. Protože v bazénu zrovna nikdo nebyl, o své vysněné práci si s námi popovídala.
Jakým školením jste musela projít, abyste se stala plavčicí?
Jelikož jsem dělala zdravotní školu, tak jsem byla na školení se záchranáři v Písku. Museli jsme absolvovat všelijaké dovednosti na vodě, manipulovat s figurínou. Bylo to fajn.
Děláte plavčici i ve vnitřním bazénu?
Ne, tam jen trénuji děti.
Už máte nějaké zkušenosti, ze kterých čerpáte?
Zatím moc ne, začala jsem teprve v pondělí. Žádný nával lidí jsem tady zatím nezažila, přišlo jich od té doby do čtvrtka tak třicet. Ale má se oteplit, tak uvidíme.
Máte strach, když vidíte děti skotačit?
No, to určitě. Když kluci skáčou do vody druhým lidem přes hlavu. Občas musím někoho okřiknout. Bez toho to nejde.
A co malé děti bez doprovodu?
To sedím jako přibitá a sleduji dění. Je to psychicky vyčerpávající. Od toho jsou tu plavčíci dva. Když jeden zasahuje, musí být druhý, aby hlídal. Je to hezká práce, ale strach a zodpovědnost člověk mít musí.
Jaké nejčastější úrazy se u bazénu stávají?
Nejčastější jsou odřeniny a boule, když skočí jeden na druhého. Také jsme tu měli vyražený zub a prokousnutý ret.
