Josef Vágner se narodil 26. května 1928 v malé obci Ždírnice na Trutnovsku. V roce 1947 byl přijat na Vyšší lesnickou školu v Trutnově. Po dvouleté vojenské prezenční službě nastoupil u národního podniku Vojenské lesy a statky, Podnikového ředitelství v Hořovicích, jako technik lesní správy Nepomuka, poté vedoucí lesní správy Mirošov. Hospodařilo se na polích vystěhovaných vesnic Kolvína, Padrtě a Záběhlé.

Byl po celý život vášnivým myslivcem a lovcem. Během jeho působení v Brdech ho tato jeho záliba přivedla i do problémů, když „z nerozmyšlenosti“ (jeho vlastní slova) v květnu 1954 střelil starého tetřeva a v důsledku tohoto nešťastného výstřelu mu na rok byl pozastaven výkon práva myslivosti.

Už během své práce u VLS Hořovice byl Vágner v roce 1954 přijat k dálkovému studiu Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém. Vzdělával se i nadále, postgraduálně vystudoval tropické lesnictví (1965) a v roce 1974 se stal kandidátem zemědělsko-lesnických věd.

V roce 1965 se Josef Vágner stal ředitelem Východočeské zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem a další roky práce zasvětil poznávání Afriky a budování safari ZOO. Podnikl sedm velkých a dvě menší expedice do Afriky a Asie, přivezl z nich téměř dva tisíce kusů zvěře.

Následky zranění, která při svých výpravách utržil, a prodělané tropické nemoci ho nakonec přinutily v roce 1983 odejít do invalidního důchodu. Na Brdy ovšem nikdy nezanevřel a místa, kde jako mladý lesník začínal, pokud mu to čas a později i zdraví dovolilo, nepřestával navštěvovat. Svého posledního jelena složil v honitbě VLS Hořovice, lesní správa Mirošov.

Josef Vágner zemřel 6. května 2000.

Petr Ježek