„Dvůr koupil mým prarodičům Valentovým ve druhé polovině dvacátých let minulého století babiččin bratr Václav Palivec, který také daroval Čapkům jako svatební dar Strž. Babička s dědou zde statkařili a vychovali dvě dcery, moji maminku a její sestru Milenu, která bohužel zemřela ve 23 letech na rakovinu. Rodina Valentových s Čapkovými udržovala blízké styky a často se navštěvovali na Strži či na Dvoře nebo jezdili za Václavem na zámek do Osova,“ řekla lékařka Hana Zwingerová.

Také s láskou vypráví o svém dědovi: „Na dědu vzpomínali pamětníci ještě v době, kdy jsem se sem v roce 2005 přistěhovala, a v dobrém, třeba jak je jako děti vozil kočárem na Dobříš do školy. V roce 1949 zkonfiskovali statek komunisté. Děda brzy poté zemřel."

„Maminka vystudovala medicínu a v posledním ročníku se provdala za spolužáka Antonína Zwingera a na umístěnku šli pracovat do pohraničí, konkrétně do Varnsdorfu, kde jsem se v roce 1957 narodila a žila do dvou let. Pak se otec na konkurs dostal do Prahy a my se přestěhovali za ním," pokračovala.

Václava Palivce odstěhovali po zabavení jeho majetku na opuštěnou hájovnu. „Moje babička a rodiče se o něj starali do jeho smrti v roce 1964. Na statku mezitím bylo JZD, nejprve chovali plemenné býky a pak provozovali inseminační stanici vepřů. Na to už potřebovali jen část budov, zbytek nechali chátrat," zavzpomínala Hana Zwingerová.

„Po revoluci Dvůr zrestituovala moje maminka, chtěla zde vytvořit sanatorium pro seniory a použít na to peníze z dalších restitucí po Václavu Palivcovi. V roce 1992 ale vážně onemocněla a po smrti připadl její majetek jejím dvěma bratrancům. Na statku pak ještě několik let byli inseminátoři, ti pak odešli a zůstali zde jen bývalí zaměstnanci JZD Prokopovi, kteří dodnes žijí v hlavní budově, kde bydleli moji prarodiče,“ popsala osud statku jeho současná majitelka.

O své cestě zpátky do domova svých předků uvedla: „Já jsem vždycky tíhla k přírodě a venkovu, takže když dcery trochu odrostly, rozhodla jsem se přestěhovat na Dvůr. Nejprve jsme museli s pomocí kamarádů odklidit nepředstavitelný nepořádek, který zde po JZD zůstal. Vraky aut, lahve, plasty, prostě smetiště na celém dvoře i v budovách. Opravili jsme bývalý šafářův domek, kde teď bydlíme. A nastěhovali jsme první dva koníky. Hodně mi pomáhá pan inženýr Skála, který provozuje přilehlé pole a má tu zemědělské stroje a také ustájené koně.“

Milada Svobodová, zdroj: Listy Drhovy a Homole