Zaměstnanci nemocnice jsou dlouhodobě na hranici svých sil, přesto se na veřejnosti stále objevují názory, které závažnost nebo dokonce samotnou existenci covidu odmítají. „V téhle situaci je, myslím, popíračství póza,“ předeslal vedoucí lékař JIP interních oborů Martin Zatloukal, který patří mezi ty, kteří denně bojují o životy pacientů.

„Ve zdravotnictví se dnes a denně všichni zaobíráme tím, kolik je nemocných, kolik mrtvých, kolik lůžek zbývá. Je to i mimo zdravotnictví. Děti jsou rok mimo školu, podnikatelé nemohou dělat to, co umí a čím se živí. Jestli někdo řekne, že něco takového neexistuje, tak nevím, na co by to chtěl navléct. Čistě na profilu zatížení zdravotnictví je zjevné, že to je problém, o kterém nikdo neví, kam až může vést,“ sdělil muž, který na vlastní oči denně vidí, jak destruktivně se může zákeřný vir projevovat.

Oproti podzimu se i v příbramské nemocnici změnila věková struktura covidových pacientů. Dávno to nejsou jen staří lidé. Na JIP byl zatím nejmladší pacient narozen v roce 1971. Na ARO se ale objevila i pacientka, která se narodila v roce 1991. Z téměř tisícovky pacientů, které zde kvůli covidu přijali, jich bezmála dvě stovky – konkrétně 196 – s koronavirem zemřely (ovšem statistky nerozlišují, jestli byl koronavirus hlavní příčinou jejich úmrtí).

„Na ARO je mortalita méně než poloviční. My na JIP jsme to nepočítali, protože máme populaci u nás v podstatě 'přeselektovanou', jsou tu hlavně pacienti ve špatném stavu a se špatnou prognózou, takže mortalita u nás je vysoko. Bude to 70 procent, možná 80,“ řekl s povzdechem Martin Zatloukal. A je při tom zjevné, že mu osudy jeho pacientů nejsou lhostejné.

Stejně to mají všichni zdravotníci. Pro personál nemocnice je toto velmi náročné období – fyzicky i emocionálně. Vedoucí lékař v této souvislosti podotýká, že je potřeba psychická podpora napříč celým týmem, protože individuálně to na každého vždycky dolehne v určitou chvíli.

„Vy tak nějak tušíte, jak se situace u pacientů bude vyvíjet. A vzhledem k tomu, že už to trvá dlouho, je už ten odhad přesný. Takže když před sebou máte člověka, který se den ode dne horší a dosahuje na kraj toho, co mu můžete nabídnout, tušíte, že to dopadne špatně. Tím, že je to dennodenně a těch pacientů je hodně, je to náročné pro všechny zúčastněné,“ dodal se smutkem.

Každý den zdravotníci slýchají sténání příbuzných. Mnozí jim přiznávají, že do té chvíle neměli tušení, jak vážná je situace. „My tady na JIP ale vidíme ten nejzazší konec té nemoci. Těžce nemocných je naštěstí nízké procento,“ naznačil lékař, že naštěstí zdaleka ne všechny příběhy spojené s covidem končí tragicky.