Své dotazy na téma péče o domácí mazlíčky, mezilidských vztahů či domácího týrání, zasílejte na adresu.

Každá rubrika bude vycházet v novinách jednou týdně a postupně bude každá otázka s odpovědí zveřejněná na webu. S první Poradnou začínáme už dnes, a to na téma vztahů dospívajících dětí a rodičů.

Chceme si povídat a šestnáctiletý syn se zavře v pokoji. Máme naléhat?

Mám syna (16,5 roku). Ve výchově spíš dohlížím, než bych neustále kontrolovala, kam jde, co tam dělá. Chodí načas, před zpožděním se omluví, což před dvěma lety ještě nebývalo. Když se ale doma večer sejdeme, rádi bychom si se synem popovídali, těšíme se na něho, přináší domů takové to „šťastné mládí". Myslíte, že je dobré se na něho vrhnout s otázkami a přívalem zážitků nebo se raději umírnit a počkat, až začne mluvit sám? To, že si nejradši zaleze k sobě do pokoje, někdy považujeme za odpověď na naši „ukecanost" a mrzí nás to. Poradíte, co na puberťáka zabere, aby nás někdy vyměnil za sluchátka s hudbou?
Marie z Příbrami

Puberta a adolescence jsou velmi důležitými a náročnými (pro jedince samotného a většinou i pro jeho okolí) fázemi vývoje. Typické pro tuto životní etapu je jakési zásadní oddělení se od rodičů, vytváření si vlastního světa – sociálního, ale i světa přání, fantazií, radostí, trápení… Na nás dospělých je tuto potřebu respektovat, nenarušovat ji, nepřekračovat hranice způsobem, který by mohl být násilný a zraňující (např. kontrolování mobilu, mailu, FB apod). Na druhou stranu je ale potřeba, aby dospívající dítě vnímalo náš zájem o něj, tzn. to, že je pro nás důležité, jak a s kým tráví svůj čas, co ho trápí nebo naopak co ho dělá šťastným. Takový jasně a srozumitelně projevený zájem zároveň dítěti vytváří jakési hranice, ve kterých se může bezpečně pohybovat. Způsob a míra takové rodinné „vzájemnosti" je velmi individuální: jsou rodiny, kde jsou všichni zvyklí si spolu povídat a sdělovat si téměř vše. Jsou naopak rodiny, kde si lidé sdělují spíše organizační věci a to ostatní si nechávají pro sebe. Důležité ale je, že cítí zájem a zároveň respekt.

Jaroslava Davidová, psycholožka, psychoterapeutka, Příbram

Milí čtenáři, své dotazy odborníkům můžete pokládat na tomto místě.