Málokdo si dnes vzpomene, jak to na poště chodilo před dvaceti lety. Tak například „Na dvojce máte hovor,“ už od přepážky roky neslyšíme.
Doma za dveřmi se neobjeví doručovatel s telegramem, že tetička přijede na návštěvu.

Co se za posledních dvacet let změnilo na práci poštovních úřednic a doručovatelek, na to jsme se zeptali vedoucí příbramské hlavní pošty Zdeny Puchernové.

Změnilo se toho hodně na práci doručovatelek a úřednic za přepážkou za posledních dvacet let?
Ta práce byla úplně jiná. Když jsem přišla na poštu k přepážce, dělala jsem balíkovou službu, telefony, telegram.

Zavzpomínejte na telegram. To už je třeba pro dnešní děti pomalu středověk.
Měla jsem na stole dva telefony, vepředu dvě hovorny, vytáčela telefony, to už dneska vůbec není. Byla Sazka, na všechno jsme měli orážecí stroje. Člověk se naučil práci u té jedné nebo u dvou přepážek, abychom byly zastupitelné, a to jsme střídaly. Byli jsme v podstatě specialisté.

Jako návštěvník pošty pozoruji, že dnes musí ženy za přepážkami ovládat daleko víc věcí, je to tak?
Ano, dneska jsou děvčata hodně univerzální, umějí u všech přepážek všechno. Nemáme telefony, telegrafy, listovní pošty také ubylo, takže pošta nabízí úplně jiné služby.

Něco ubylo, ale na druhou stranu přibyla spousta novinek jako třeba CzechPoint…
Samozřejmě, to je asi největší novinka. Děláme výpisy z rejstříků trestů, z katastrů nemovitostí, z obchodního rejstříku, datové schránky, elektronické podpisy a určitě nám do budoucna něco přibude.

Změnila se práce poštovním doručovatelkám?
Určitě. Když jsem přišla na poštu, byly to haldy novin, časopisů, spousta pošty a nebylo tolik doporučených zásilek. Tenkrát ještě neexistovaly exekuční úřady, málokdy přišlo lidem něco od soudu, nebyly letáky nebo jen vzácně. Po převratu začaly reklamní akce. Lidé si chodili pro vzorečky jarů, šamponů, když zavzpomínáme. Důchody se vyplácely na kvitanční listy, musely se ručně přepisovat, doručovatelky nosily poukázky a peníze, inkasa, přeplatky, nedoplatky. Spousta nových důchodců si už nechává peníze posílat na účet. Hodně práce doručovatelkám odpadlo, zato jim ale přibyly letáky.

Nejsou dnes v době vysoké kriminality lidé k poštovním doručovatelkám nedůvěřiví?
Ti starší lidé ještě věří. Problémy jsou jiné. Spousta lidí je pro nás nedohledatelná, nezastihnutelná. Máme tady stohy zásilek, které si nikdo nevyzvedává. Dříve to nebylo. Je hodně úředních písemností, se kterými se zachází jinak. To byla dodejka hnědá a modrá. Teď je každou chvíli nějaká změna a lidé se musejí pořád učit něco nového.

Jak byste popsala tuhle profesi? Co vás na ní přitahuje a baví?
Možná je to právě ta rozmanitost, možná to, že neděláte denodenně stejnou práci. Myslím si, že ani pro doručovatelky to není stereotyp. Dříve to bylo do jedné domácnosti Rudé právo, do další Zemědělské noviny, v pátek to bylo Ahoj. To bylo takové monotonní.

Říkala jste, že děvčata za přepážkou musejí zvládat spousty produktů, což také nebývalo.
Nebývalo. Když jsem přišla na poštu, byly to cestovní vkladní knížky, což byl jediný bankovní produkt. Pak začala s knížkami Poštovní spořitelna a už se to začalo nabalovat.

Na hlavní poště funguje elektronický přístup k přepážkám. Pomohl vám tenhle systém?
Myslím si, že tohle je určitě ulehčení pro děvčata za přepážkou. Už není ten stres. Pamatuji si tu jednu frontu, která se dělila ke dvěma okénkům. Lidé byli nervózní, což zneklidňovalo i děvčata. Dnes si u čekání mohou lidé sednout. Nesmí ale přestat sledovat panel, kde se vždy rozsvítí číslo lístku a s číslem přepážky.

Pošta se nyní vrací k roznášce novin. Jak velká je to pro vás změna?
Na roznášku přijímáme nové lidi, nové doručovatele, kteří budou vykonávat jen roznášku novin a pak půjdou domů. Garancí toho, že předplatitelé budou mít noviny ve schránkách včas je fakt, že budeme pošťácká auta v půl osmé potřebovat tady před poštou.