Byly bosé, křehké, dlouhé vlasy zakrývaly útlý pas a lehounké šaty jako vánek si snad utkaly ze samotných pavučin. Skřípějící zvuk brzdy ho probudil a připomněl mu, proč sem vlastně přišel a tiše a napnutě sledoval rozdováděný splávek na prutu. Zasekl, srdce se znatelně rozbušilo a on věděl, že tam uvízla.
Nerovný boj trval úctyhodných dvacet minut a v podběráku se ocitla stříbřitá parma. Působila jako přírodní úkaz, jelikož měla na hlavě zlaté proužky. Takovou nádheru ještě nikdy ve svém životě neviděl a možná ani žádné jiné lidské oko nespatřilo. Pohladil ji, popřál šťastnou plavbu a pustil ji, coby rybí majestát - vstříc novým svobodným zítřkům. Na rozloučenou mu zamávala šedavou ploutví a rychle zmizela pod vodní hladinou. Moc dobře si byl vědom toho, že zabití takové ryby je neodpustitelný hřích.
Usedl zpátky do rybářského křesla a ryby se přestaly zajímat o návnadu na háčku. Z toho souboje ho přepadla únava a hlava mu začala padat vysílením. Spánek zvítězil a do jeho snění k němu připlula vysvobozená parma, která k němu promluvila lidským hlasem: „ Rybáři, tvé oči brzy zazáří, až uplyne sedm dní, až sedmkrát se rozední. Tehdy nastane tvůj velký den a splní se ti tajný sen. To je má odměna a stane se, jak jsem pravila.“
Celý rozlámaný a ospalý zabalil rybářské náčiní a vydal se k rodné domovině. Místo úlovků oplýval dojmy a zvláštními pocity. Nějak si to v mozku nedovedl srovnat a tok myšlenek vypustil ven. Týden uběhl jako voda a právě v neděli má přijet na návštěvu maminčina kamarádka s dcerou. Tvářil se již od rána preventivně otráveně, nesnáší konvence, to co se sluší a patří. A hlavně má zakázáno jít na ryby, protože se to prý nehodí. Je zaúkolovaný – věnovat se celé odpoledne povinně návštěvě. V předsíni uslyšel srdečné vítání a švitoření a znuděně vyrazil.
Chtěl mít ten seznamovací ceremoniál za sebou a doufal, že utrhne malou chviličku pro své zbožňované ryby. Když ji uviděl, zatajil se mu dech. Ve vlasech svázaných do culíku byla zapletená pampeliška a stvoření v maskáčovém obleku mu podalo ruku ke stisku se slovy: „ Ahoj, já jsem Viola, připrav pruty a vyrážíme na ryby, jestli s tím ovšem souhlasíš a nemáš jiné plány.“ Zmohl se akorát na odevzdané přikývnutí.
Věra Zikanová
