Pouze tři lidé z Příbramska letos onemocněli nebezpečnou klíšťovou encefalitidou. Loni jich přitom bylo za stejné období pětadvacet. Dalších 194 lidí se už léčilo s lymeskou borreliózou a toto číslo se na rozdíl od loňska nezměnilo. Vyplývá to ze statistik Krajské hygienické stanice Středočeského kraje.

„Příbramsko patřilo společně s jihočeským krajem co do počtu případů nakažení klíšťovou encefalitidou, k těm nejpostiženějším. Náhlý pokles zaznamenaných případů si však neumíme vysvětlit,“ uvedla příbramská epidemioložka Marie Skalošová s tím, že očkovaných lidí proti těmto onemocněním nepřibylo. „Proočkovanost zatím není v regionu tak velká, klíšťat také neubylo,“ míní epidemioložka.

Klíšťová encefalitida začíná chřipkovými příznaky, bolestmi hlavy, zvracením a světloplachostí. Onemocnění může ve výjimečných případech skončit smrtí pacienta. Lymeská borrelióza jde poměrně dobře vyléčit antibiotiky. Záleží však na stadiu nemoci. Pokud pacient objeví zarudlé místo včas, vážné následky nehrozí.

Jestliže se borrelióza odhalí ve druhém či třetím stadiu, na pokožce totiž nemusí být vidět otok, hrozí postižení kloubů nebo srdce. Odborníci radí, aby se lidé co nejvíce chránili a používali repelenty.

„Lidé nesmí zapomenout, že účinek repelentů trvá třeba jen dvě hodiny. Řada lidí se namaže ráno a pak celý den chodí po lese a myslí si, že jsou chráněni,“ upozorňuje krajská hygienička Růžena Haliřová.

 

Encefalitida a borrelióza

Klíště přenáší vir klíšťové encefalitidy a bakterie, které způsobují lymeskou borreliózu. Encefalitidou loni onemocnělo více než 1000 lidí, nejvíc za posledních 20 let. Tři lidé nemoci podlehli. Borrelióza je častější, ale z obou nemocí méně nebezpečná. Působí potíže s klouby, dá se však léčit antibiotiky. Klíšťový zánět mozku neboli encefalitida má v počátcích obdobné příznaky jako běžná chřipka, později se připojí neurologické problémy a člověk následkem nemoci může i ochrnout. Účinnou obranou je očkování.

 

MÝTY O KLÍŠŤATECH

- Klíště si vybírá světlé barvy, nejraději žlutou – Podle odborníků ovšem tvor nemá oči, takže podle barvy se při hledání hostitele nemůže řídit. Na savce naopak pasivně čeká v porostu s nataženýma předníma nohama. Omyl s barvou se možná zrodil tak, že na světlé látce je tvoreček lépe vidět. „Žlutou barvu vyhledávají spíše mšice,“ uvádějí.

- Omylem je také podle Milana Pejčocha, brněnského oborníka na tuto problematiku také to, že se klíště do pokožky zakusuje. Ve skutečnosti tvor nemá kusadla a do rány tak pouze zasune sosák, který má zpětné háčky. Sosák pak upevní speciálními slinami. Je proto vhodnější mluvit o přisátí než o zakousnutí. Zpětné háčky navíc netvoří závit, takže je jedno, zda se klíště vytáčí po směru hodinových ručiček nebo na opačnou stranu.

- Odborník vyvrací také tradovanou věc, že přisáté klíště se po natření olejem začne dusit, až vyzvrací do ranky obsah svých útrob, a tak může do krve člověka přenést mikroby. Podle Pejčocha není prokázáno, že by klíště zvracelo. Kdyby ovšem zvracelo, vyzvrátilo by do rány krev, kterou předtím nasálo, a vrátilo by tak člověku jeho mikroby. Nákazu na hostitele přenáší vypouštěním slin ze slinných žláz.