Moc toho o vás nevím. Na večerníčka už se bohužel nedívám. Co byste na sebe prozradil?
Jejda! No, tak jsem ilustrátor, komiksový kreslíř, scénárista, to je asi základ.

Jak dlouho trvá „výroba" večerníčku?
Dělali jsme na něm tři roky. Pak se půl roku čekalo, než se rozjede v televizi a teď má premiéru.

Je těžké se v dnešní době prosadit?
Asi je, ale za ty roky, co se tvorbě pro děti věnuji, už nějaké jméno mám. Samozřejmě to nejde samo. Jezdím mezi děti, mám programy pro děti v knihovnách, vyprávím jim pohádku a k tomu jim rovnou kreslím. To se dětem moc líbí.

I v Dobříši?
Mimo tuhle akci jsem se podílel na tvorbě Prokopy zahrady, tam mám obrázky. Navíc už mě z místní knihovny kontaktovali, abychom se domluvili na akci pro děti.

Poznal jste mezi vašimi dnešními zákazníky, že na váš večerníček dívají?
Ano, bylo vidět, že se koukají. Pamatovaly si tu hodnou paní Bílou, ale moc se nevyptávaly. U těch mrňavých je vidět, že se na večerníčky dívají.

Kolika knížkami pro děti se můžete pochlubit?
Je jich něco přes dvacet.

Všechny jsou určeny dětem?
Ano. Několik z nich jsem napsal, jinak většinu z nich jsem ilustroval.

Proč právě pro děti?
Je mi to nějak blízký. Asi jsem pořád kluk.

Vaše úplná novinka?
Teď ve čtvrtek získala cenu ve Frankfurtu nad Mohanem učebnice češtiny pro první třídu, kterou jsem ilustroval. Dostala stříbrnou medaili za druhou nejlepší učebnici v Evropě. To je teď horká novinka.