Kdy jste začala vnímat, že Hvožďansku hrozí zkáza ohledně těžby zlata?
O tom, že se v minulosti těžaři a prospektoři snažili obnovit průzkum a těžbu zlata, jsem zpočátku své funkce slyšela jen z vyprávění. Po svém předchůdci jsem v archivu zdědila obsáhlou složku z 90. let, kdy se vedl několikaletý „boj" proti průzkumu zlata. Přesto, když se v roce 2012 otázka průzkumu a těžby znova otevřela, byla to pro mě zcela nová situace. Uvědomila jsem si, že to nebude záležitost na týdny, ani měsíce, ale bude to běh na velmi dlouhou trať spíš, takový maraton.

Zkuste, prosím, popsat od samotného začátku vaši aktivitu pro záchranu přírody. Řád srdce
Trochu upřesním otázku. Nejde jen o zachování naší krásné brdské přírody, ale v podstatě o samotnou existenci našich obcí Vacíkova, Hvožďan a Roželova. Svojí aktivitou chráníme nejenom přírodu, ale i naše domovy. Neradi bychom jednou ukazovali naše vesnice svým dětem a vnoučatům jenom na fotografiích. Nejprve jsme znovu oživili spolupráci v rámci sdružení Čechy nad zlato, které sdružuje obce, města ohrožené průzkumem a těžbou zlata. Poté začala téměř každodenní mravenčí práce, bylo nutné oslovit regionální i celostátní politiky, důkladně se seznámit s platnou i připravovanou legislativou. Ale v první řadě bylo potřeba oslovit i naše místní občany a podrobně je seznámit s tím, jaké hrozí nebezpečí a rizika při obnovení průzkumu. Poté následoval bezpočet besed, schůzek, setkání s politiky a protestních akcí ať už tady u nás, nebo v Mokrsku či Kašperských Horách.

Funkce starostky a matky vyžaduje obrovskou energii a tou na první pohled oplýváte. Co vás nejvíc naplňuje? Kde a jak si „dobíjíte baterie"?
Jsem narozena ve znamení lva, které asi perfektně odpovídá mojí povaze. Nedá se říci konkrétně, co mě naplňuje, je to každodenní práce, která je často velmi nepředvídatelná, velmi zajímavá a někdy i velmi náročná. Někdy je to radost z úspěšně dokončeného projektu, jindy máte radost, že se sejde hodně lidí u obecního vánočního stromu nebo, že i po třech letech se stále lidé zúčastňují jarního podchodu na zlatonosnou Petráškovu horu. Jinak baterky nejraději dobíjím doma s dětmi a manželem.

Můžete zhodnotit, kam jste to s kolegy a přáteli v boji proti těžbě zlata „dotáhli"?
Jako jeden z velkých úspěch z poslední doby bereme začlenění Petráškovy hory do nové CHKO Brdy a definitivní rozhodnutí o zamítnutí průzkumu zlata ve Vacíkově ze strany Ministerstva životního prostředí. A i když se zdá, že v současné době máme nad prospektory lehce navrch, víme, že náš boj zdaleka nekončí a pravděpodobně i já jednou předám svému nástupci obsáhlou složku zabývající se problematikou vacíkovského zlata. Ráda bych zmínila, že otázka průzkumu a těžby zlata je v současnosti zakotvena v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení Vlády ČR. Ale my, starostové obcí a měst, bychom chtěli dlouhodobou jistotu, tak, aby nás neustálý boj proti průzkumu a těžbě zlata nezatěžoval a mohli jsme se soustředit na každodenní práci pro naše obce. Ještě chci prostřednictvím Příbramského deníku poděkovat všem lidem, různým sdružením, kteří nám vyjadřují podporu a v naší práci nám pomáhají a stojí za svými obcemi.

Jak vypadají Vánoce u Balků?
Na svátek Barbory nastříhám větvičky třešně do vázy, které s mladším synem ozdobíme vánočními ozdobičkami. Na Štědrý den se pokoušíme postit, téměř vždy marně. Děti dříve chodily s dědečkem před štědrovečerní večeří počítat svítící vánoční stromečky ve hvožďanských zahradách. Každoročně mezi svátky navštívíme vánoční Prahu. Než rozbalíme dárky pod stromečkem, tak mladší syn zahraje koledy na piano.