Řád srdce

 „Ty doby nemilosrdných praktik opravdu nejsou tak dávné. Nějaké prvky ve smyslu, že klient nemá možnost vybrat si činnost, že se musí podřídit režimu, že nemá šanci si některé věci rozhodnout sám, ještě dnes v některých ústavech vyskytují. Měla jsem možnost sledovat práci s postiženými lidmi v Rakousku, kde ti lidi „rostou" a fungují, proto příchod do Nalžovic byl pro mne šok," vzpomíná Lenka Mottlová na dobu před třemi lety, kdy se stala ředitelkou Nalžovického zámku, poskytovatele sociálních služeb.

Tehdy ji ze způsobu péče o klienty mrazilo v zádech a věděla, že v tomhle systému dlouho nevydrží, že se musí něco razantně změnit. „Nejhorší bylo, že někteří lidé, kteří tam pracovali dvacet let, se už nedokázali na svou práci podívat jinýma očima. Dlouho jsme debatovali nad tím, jestli klienti mají například právo na dostupnost toaletního papíru," vypráví Lenka Mottlová, v době svého nástupu vyzbrojená dlouholetým studiem, praxí v zahraničí a jistotou, že si kolem sebe musí vytvořit nový tým lidí, kteří mají stejný cíl – vrátit klientům Nalžovického zámku lidskou důstojnost.

Když se podívá tři roky zpátky, jak se daří s klienty s lehčí formou postižení pracovat, jak jsou v jistém ohledu soběstační, přátelští a navíc si dokáží prostřednictvím firem vydělat peníze, je ráda, že se touto cestou vydali a že se daří. V Nalžovickém zámku ještě bydlí klienti s nejtěžší formou postižení, ale i se změnou pro tyto uživatele se počítá. Zpřetrhat vazby a jít do nového, čistého a minulostí nezatíženého prostředí je přáním a cílem celého týmu pracovníků. Klienti si nemohou vynachválit několik domů s chráněným bydlením, odkud je pracovníci Nalžovického zámku učí samostatně dojíždět do města nebo docházet do sociálně terapeutické dílny. Umí si uvařit, vyprat si, upéct cukroví, nakoupit, uklidit…

Mýty o zdravotně postižených lidech v současné době Nalžovický zámek boří projektem Dejme si šanci, s nímž pracovníci zařízení společně s klienty navštěvují příbramské školy.